To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil...

Název „To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil...“, vypůjčil si kdysi pro malou knížečku sám autor, a to z jednoho populárního kupletu, který tehdy vzrušoval Prahu. Pořadatel díla Adolf Branald zahrnul pod něj všechny Bassovy veršované práce (vyjímajíc ovšem Letáky a Rozhlásky) a uspořádal je do čtyř oddílů. První oddíl Nejdříve něco z ciziny přináší ukázku překladů chansonů hlavně francouzských a německých, druhý Z českých luhů a hájů výběr popěvků, písní a kupletů. Kabaretní čísla veselá i vážná jsou zahrnuta pod titul Večer s Eduardem Bassem a svazek uzavírá Kniha lyriky, autorem pouze zamýšlená. Od chvíle, kdy Bass pro sebě objevil Červenou sedmu, téměř nepřetržitě po 30 let skládal chansony, kabaretní popěvky, aktovky. Kabaret se naučil dělat, kabaretu rozuměl, kabaret se jeho zásluhou stal poctivým uměním. Dovedl psát stejně dobře verše lyrické i satirické. Na mimořádnou výši pozvedl kuplet, který přestává být obvyklým komickým číslem a stává se politickou glosou, karikující choroby a špatnosti veřejného života své doby. Jeho satirické verše a popěvky jsou znamenitou průpravou k pozdějším čtyřstránkovým letákům, a hlavně k rozhláskům.