Sem cejtila les

Meer over het boek

Šestačtyřicet textů tvořících volnou básnickou skladbu. Studené, nehostinné a jen zdánlivě pohádkové prostředí, v němž se báseň někdy pro jistotu vyslovuje jako ochranná formule či zaklínadlo. Hledání a cesty. A na nich Bůh, který vůbec nad ničím nedohlíží a ničemu nedává spolehlivý řád a smysl. — I přes tuto v zásadě mytickou polohu jsou texty druhé básnické knihy Kateřiny Kováčové silně osobní, jejich typickou komunikační polohou je dialog, snaha o dorozumění. Postavy a subjekty sbírky jsou přes svou vnější „nadpřirozenost“ bytostmi zcela lidskými: hledajícími, pochybujícími, zmítanými nejistotou. V tomto ohledu se knížka nijak neskrývá v pohodlném mytologickém bezčasí a zůstává textem ryze současným a aktuálním.