Deze serie duikt in de diepten van menselijke verbinding, en biedt een rauwe weergave van communicatie, vooroordelen en vergeving. Volg de emotionele reizen van personages terwijl ze misverstanden navigeren en bruggen bouwen waar ooit barrières stonden. De verhalen verkennen de kracht van empathie en de complexiteit van de menselijke geest, waarbij thema's als pesten, sociale uitsluiting en het vinden van je plek in de wereld worden aangeraakt. Het is een aangrijpende verkenning van hoe kleine daden van vriendelijkheid diepgaande veranderingen teweeg kunnen brengen.
„Nenáviděl jsem ji.” Šója Išida, chlapec, jehož mottem je zábava a dobrodružství. Šóko Nišimija, neslyšící dívka, která přestoupila na jeho školu. Setkání těchto dvou změní jejich školu, třídu a celý Šójův život.
Šója se rozhodl zasvětit svůj život Šóko. A aby splnil její přání, začne hledat spolužáky z bývalé šesté třídy. Oba dva se pak musí postavit své minulosti. Jaký bude jejich další osud...?
„Chci, aby se Nišimija začala mít ráda.” Šóko Nišimija – dívka, která je neslyšící. Šója Išida – chlapec, který se se Šóko začal kamarádit. Išida se urputně snaží vrátit Nišimije život, o který ji dříve připravil. Sahara, Ueno, Kawai, Mašiba, Nagacuka – Nišimijin svět se začíná rozšiřovat. To ale způsobuje, že se Išidův osud mění.
„Chtěl jsem se setkat s Nišimijou a změnit se.“ Šójův život se od opětovného setkání s Nišimijou změnil. Šója se účastní tvorby filmu, který začal na Nagacukův popud. Pozval i Šóko, aby se zúčastnila. Šója tráví s Šóko a dalšími kamarády letní prázdniny a dny bezstarostně plynou. Šója se cítí šťastný, ale v koutku duše má obavy. Ty nakonec způsobí velké problémy.
"Toužím být jedinečným. Jedinečným pro jednu jedinou osobu..." Vracíme se na základní školu plnou traumat. Všechno to utrpení je zpět. Také začaly přípravy Nagacukova filmu. Šója tráví své dny s kamarády a je šťastný. Přitom však dojde k jisté smutné události...
Pane Bože, prosím, dej mi ještě trochu síly. Šóju pronásleduje minulost, odvrhnul proto své přátele a jeho svět se zhroutil. Šóko se za to cítila zodpovědná, a tak si chtěla vzít život. Čas těchto dvou mladých lidí se zastavil. Co si o nich myslí jejich přátelé? Způsob, jak znovu zcelit rozpolcenou duši, je…
„Tak zatím, Nišimijo.” Šója utrpěl při záchraně Šóko těžká zranění a je stále v bezvědomí. Šóko je zoufalá, ale rozhodla se začít jednat. Snaží se vyslechnout všechny, se kterými se dříve Šója kamarádil. Nakonec si vše vyříkají a pokračují v natáčení filmu. Jaká asi bude jejich budoucnost?
