Vladimír Boudník Boeken

Edice Explosionalismus, vydala Inverze, svazek 2. Každá věta textu je na samostatném listu, obálku knihy tvoří smirkový papír.

Chronologicky uspořádané dopisy Vladimíra Boudníka přátelům, doplněné seznamem adresátů.

The Gentle Barbarian is Bohumil Hrabal's homage to Vladim r Boudn k, one of the greatest Czech visual artists of the 1950s and 1960s, whose life came to a tragic end shortly after the Soviet invasion of 1968. Boudnik and Hrabal had a close and often contentious friendship. For a brief period, in the early 1950s, they both worked in the steel works in Kladno and lived in the same building in Prague. Written in the early seventies, Hrabal's anecdotal portrait of Boudnik includes another controversial member of that early group of the Czech avant-garde: the poet Egon Bondy. While Hrabal and Bondy were evolving their aesthetic of "total realism," Boudnik developed his own artistic approach that he called "Explosionalism," in which the boundaries between life and art become blurred, and everyday events take on the appearance and the substance of art. Hrabal's portrait of Boudnik captures the strange atmosphere of a time in which the traditional values and structures of everyday life in Czechoslovakia were being radically dismantled by the Communists. But as The Gentle Barbarian demonstrates, creative spirits are able to reject, ignore, or burrow beneath the superficial "revolutionary" atmosphere of the time, and find humor, inspiration, and a kind of salvation amidst its general intellectual and creative poverty.

Soubor próz soustřeďuje většinou dosud nepublikované autorovy texty z let 1949-1989.

Kniha obsahuje Hrabalovy původní realistické texty z padesátých let, které vypovídají o životních zkušenostech z nejrůznějších profesí a jsou neseny úctou k člověku. V knize rozvíjí autor v pohledu do lidského mikrosvěta, kde každá všední událost je malým zázrakem, plně svou mimořádnou vypravěčskou invenci. Svět tzv. malého člověka se střetává s odlišným světem společenských proměn, politiky a dějinných událostí a z tohoto střetnutí vychází Hrabalův hrdina většinou poražený, ale zachovávající si důstojnost.

Dopisy plné hořkého vtipu a mystifikací, jsou výtvarnými díly samy o sobě, obsahují 91 zčásti barevných ilustrací.

Pojem hieroglyf nabyl v 19. století na výrazné mnohoznačnosti. Zbavil se souvislosti se svým původním smyslem: psalo se o alegorickém hieroglyfu, o snovém hieroglyfu, o společenském hieroglyfu. Hieroglyf se změnil v metaforu pro vnitřní obraz a vnitřní model, používanou i na charakterizování básnické tvorby. Obrat v pojetí hieroglyfu nastal zejména po rozlišení na alegorický symbol a nevědomý symbol. Kniha Stíny hieroglyfů, rozvržená do pěti kapitol, sleduje rozdílné přístupy k hieroglyfu a alegorii, vůči níž se odlišně vymezovali filozofové, teoretici umění a sami umělci. Přestože se alegorie stala jedním z hlavních nepřátel moderního umění a byla silně kritizovaná avantgardou, dlouhodobě přežívala a zasáhla i umělce, u nichž by se dala sotva očekávat. Jedním z nich byl i Vladimír Boudník.

Třetí svazek edice Vladimír Boudník a přátelé. Část publikovaných dopisů vyšla r. 1994 v Pražské imaginaci, vydání bylo doplněno zde poprvé knižně vydanými texty převzatými z Boudníkových autorských sborníků a dalšími nově objevenými a dosud nezveřejněnými dopisy. Svazek obsahuje 323 stran a 148 černobílých i barevných reprodukcí menších a příležitostných prací V. Boudníka i jeho přátel.