Vladimír Boudník Volgorde van de boeken (chronologisch)

De tedere barbaar is Hrabals eigenzinnige hommage aan zijn boezemvriend Vladimír Boudník, die in 1968 een einde aan zijn leven maakte. De twee vrienden woonden in Praag aan de 'Dam der Eeuwigheid' in de arbeiderswijk Liben. Regelmatig komt een andere woeste muze van Hrabal op bezoek: de vloekende dichter en praktische filosoof Egon Bondy. Voor dit famueze drietal - een ruwere en filosofischere versie van de Titaantjes - lag het moderne surrealisme op straat, in de kroeg, thuis of zelfs in de staalfabriek concreet voor het oprapen. Hun ideologische houding veroordeelde hen in die stalinistische jaren tot een leven aan de rand van de samenleving. In hun vrije uren waren zij bohémien, kunstenaar en filosoof. Pas in de jaren zestig vond elk van heb erkenning in hun eigenlijke beroep. De ontroerende beschrijving van de tedere barbaar roept de sfeer op van Hrabals Al te luide eenzaamheid . Ook Boudník is een woeste bewonderaar van het heelal en de onmetelijkheid, van extase en agonie. Hij leeft en werkt in de sanningsboog tussen 'erectie en ejaculatie'. Als een onstuitbare fontein overkomen hen steeds nieuwe tragikomische of dieptragische belevenissen die Hrabal met grote verve en emotionaliteit op papier zet. De foto van de omslag vermeld de oorspronkelijke titel.

Dopisy plné hořkého vtipu a mystifikací, jsou výtvarnými díly samy o sobě, obsahují 91 zčásti barevných ilustrací.

Třetí svazek edice Vladimír Boudník a přátelé. Část publikovaných dopisů vyšla r. 1994 v Pražské imaginaci, vydání bylo doplněno zde poprvé knižně vydanými texty převzatými z Boudníkových autorských sborníků a dalšími nově objevenými a dosud nezveřejněnými dopisy. Svazek obsahuje 323 stran a 148 černobílých i barevných reprodukcí menších a příležitostných prací V. Boudníka i jeho přátel.

Pojem hieroglyf nabyl v 19. století na výrazné mnohoznačnosti. Zbavil se souvislosti se svým původním smyslem: psalo se o alegorickém hieroglyfu, o snovém hieroglyfu, o společenském hieroglyfu. Hieroglyf se změnil v metaforu pro vnitřní obraz a vnitřní model, používanou i na charakterizování básnické tvorby. Obrat v pojetí hieroglyfu nastal zejména po rozlišení na alegorický symbol a nevědomý symbol. Kniha Stíny hieroglyfů, rozvržená do pěti kapitol, sleduje rozdílné přístupy k hieroglyfu a alegorii, vůči níž se odlišně vymezovali filozofové, teoretici umění a sami umělci. Přestože se alegorie stala jedním z hlavních nepřátel moderního umění a byla silně kritizovaná avantgardou, dlouhodobě přežívala a zasáhla i umělce, u nichž by se dala sotva očekávat. Jedním z nich byl i Vladimír Boudník.

Chronologicky uspořádané dopisy Vladimíra Boudníka přátelům, doplněné seznamem adresátů.

Soubor próz soustřeďuje většinou dosud nepublikované autorovy texty z let 1949-1989.

Edice Explosionalismus, vydala Inverze, svazek 2. Každá věta textu je na samostatném listu, obálku knihy tvoří smirkový papír.

Kniha obsahuje Hrabalovy původní realistické texty z padesátých let, které vypovídají o životních zkušenostech z nejrůznějších profesí a jsou neseny úctou k člověku. V knize rozvíjí autor v pohledu do lidského mikrosvěta, kde každá všední událost je malým zázrakem, plně svou mimořádnou vypravěčskou invenci. Svět tzv. malého člověka se střetává s odlišným světem společenských proměn, politiky a dějinných událostí a z tohoto střetnutí vychází Hrabalův hrdina většinou poražený, ale zachovávající si důstojnost.