Renaud Barbaras Boeken

In Introduction to a Phenomenology of Life, renowned French philosopher Renaud Barbaras aims to construct the basis for a phenomenology of life. Called an introduction because it has to deal with philosophical limits and presuppositions, it is much more, as Barbaras investigates life in its phenomenological senses, approached through the duality of its intransitive and transitive senses. Originally published in French (Introduction à une phénoménologie de la vie) Introduction to a Phenomenology of Life first defines the problem of life phenomenologically, then studies the failures of the phenomenological movement to adequately think about life, and finally elaborates a new, original, and productive approach to the problem. He engages "object-oriented" philosophies with this approach and concludes that they are far more phenomenological than previously believed. Combining original interpretations and expert readings of philosophers such as Kant and Husserl and contemporary thinkers such as Bergson, Badiou, and Deleuze, Barbaras offers here a powerful and important contribution to phenomenology and continental thought.

Desire and Distance constitutes an important new departure in contemporary phenomenological thought - a rethinking and critique of basic philosophical positions concerning the concept of perception presented by Husserl and Merleau-Ponty - though it departs in significant and original ways from their work.

Profesor pařížské univerzity věnoval podstatnou část svých prací fenomenologii tělesnosti a ontologii smyslového, ale hlavně dílu Maurice Merleau-Pontyho. Barbarasovy současné výzkumy, zaměřené na vnímání z hlediska jeho vztahu k pohybu, jej vedou k práci zabývající se především dílem Jana Patočky. Dílo se věnuje naší zkušeností s druhými. Autor představuje jak k ní přistoupili myslitelé jako Husserl, Sartre, Merlau-Ponty a Lévinas.

Vnímání (vnímatelnost) je stěžejní kategorií autorova studia. Ve své eseji se mimo jiné odvolává na Jana Patočku, nesouhlasí zcela s husserlovsko-fenomenologickým výkladem s odkazem na jeho nedostatky a dílo prakticky ukončuje přes bergsonovské ztotožnění s procesem poznání jako pokračování Husserlovy perspektivy až nakonec ke vztahu "vnímání a pohyb", k čemuž v podstatě od začátku směřoval. V úvodu Barbaras píše: "Vnímání se tedy charakterizuje dvojí dimenzí. Na jednu stranu představuje určitý způsob ke skutečnosti, tak jak je v sobě samé; při vnímání nemám ani na okamžik pocit, že bych měl co do činění s nějakým dvojníkem či obrazem věci: jsem naopak přesvědčen, že objevuji skutečnost předcházející mému pohledu, takovou, jaká byla před tím, než jsem ji vnímal. Na druhou stranu má ovšem vnímání smyslovou povahu, což znamená, že je mým vnímáním: je tím, čím zakouším skutečnost já... V bezprostřední zkušenosti tedy souběžně existují dvě protichůdné evidence: k vnímání dochází tam ve světě, a současně probíhá ve mně;"...

La phénoménologie, un des courants philosophiques majeurs du XXe siècle, est réputée difficile. R. Barbaras propose de suivre le parcours sinueux d'une philosophie que son fondateur avouait être inachevable.--[Memento]

Jeden z nejvýznamnějších současných francouzských fenomenologů, se v tomto díle pokouší vypracovat svébytnou teorii vnímání, která se sice co do svého východiska inspiruje husserlovskou fenomenologií, ale zároveň implikuje i důslednou kritiku některých jejich základních tezí. Vnímající subjekt, jak se ho Barbaras snaží ustavit, takto přestává být nezainteresovanou instancí či transcendentalním egem a jeho vztah ke světu se odehrává na bázi touhy. Při budování této koncepce se Barbaras kromě Husserla inspiruje zejména K. Goldsteinem, E. Strausem a H. Bergsonem

Pohyb existence je soubor šesti esejů publikovaných při různých příležitostech a věnovaných nejrůznějším tématům, tvoří jakýsi most mezi Patočkovou filosofií a Barbarasovým vlastním fenomenologickým projektem. Mezi tato témata patří Patočkova filosofie pohybu, asubjektivní fenomenologie, negativní platonismus a další. Nastiňuje se zde konfrontace, která čtenáři umožňuje sledovat, jakým způsobem se formovala Barbarasova vlastní fenomenologie života, ale zároveň se také jedná o originální příspěvek k patočkovským studiím.