Linda Lenz Boeken

Volnost je na obtíž, když člověk nemá do čeho píchnout, píší Alexandr Genis a Petr Vajl v předmluvě ke knize, která zkoumá 60. léta v Sovětském svazu jako jeho „viktoriánskou" epochu. Tato doba nebyla vrcholným tvůrčím obdobím, ale spíše obdobím sentimentu a samolibého pohledu na svět. Autoři se zaměřují na fenomény kulturního života v dekádě plné výkyvů, ukazují, že i když nebyla zcela svobodná, nešlo ani o čisté pokračování mocenského stalinského surrealismu. Byla to doba plná nadějí i deziluzí. Petr Vajl (1949–2009), ruský exilový esejista a spisovatel, pracoval pro rádio Svobodná Evropa/Rádia Svoboda. Po studiu žurnalistiky emigroval v roce 1977 do USA, kde spolupracoval s Genisem na několika publikacích, včetně studie o ruské próze a knihy o emigraci. Jejich sláva vzrostla s knihou Ruská kuchyně ve vyhnanství, která spojila národní literaturu s jídlem. Poslední léta strávil v Praze. Alexandr Genis (1953) je rusko-americký spisovatel a kulturní kritik, který také pracoval pro rádio Svobodná Evropa. Po emigraci do USA v roce 1977 se setkal s významnými osobnostmi, jako je Josif Brodský. Jeho spolupráce s Vajlem je nejznámější a jejich kniha je úvodem do studia homo sovieticus.

Picture two people, young and in love. Picture them being separated from one another. Picture them keeping their love alive through letters. So far, so simple. Now imagine they've not just been separated geographically, but also historically. Imagine that their love and letters now defy time and place, life and death. By now you realize that this novel is unique. And, when you learn how it has made Russian literary-prize history, and has to-date been sold in twenty-two languages, you begin to sense just how unique…