Fascinující čtení pro milovníky vojenské historie, letectví i skutečných lidských dramat.
V největším vojenském konfliktu všech dob sehrálo důležitou roli letectvo. Piloti a další členové posádek během let 1939 až 1945 prožili mnohé situace, během kterých tuhnula krev v žilách. Někteří vyvázli, jiní zaplatili cenu nejvyšší. Tato kniha mapuje incidenty a příběhy z východní i západní fronty, ze severu Afriky i z nedozírných modrých plání Pacifiku. Zavede vás do kokpitů stíhaček i bombardérů, kde dokonale zachycuje dechberoucí momenty leteckých soubojů, nouzových přistání, zázračných přežití i tragických konců. Text doprovázejí unikátní historické fotografie, které přibližují atmosféru letecké války a dávají jednotlivým osudům konkrétní tvář.
Letectvo představovalo vždy elitní zbraň, a to stíhací ještě v mnohem větším měřítku. První stíhací letouny se objevily na obloze západoevropského bojiště již v létě 1915, kdy začaly vznikat jednomístné stroje vybavené vpřed střílejícím kulometem. Stíhače brzy obklopila aureola opravdových novodobých rytířů, zápolících ve vzdušné aréně muž proti muži, stroj proti stroji. Realita však byla mnohem méně romantická, a hlavně mnohem krvavější. O tom všem vypráví kniha Benzin, krev a kulomety, mapující boje stíhačů za první světové války na všech frontách a až do posledních dnů konfliktu.
Legendární stroje, piloti a letecké techniky druhé poloviny 20. století V srpnu 1945 utichly poslední výstřely druhé světové války také v Asii. Počáteční sdílenou euforii však brzy přerušily přicházející varovné signály. V Evropě se během let 1945–1948 zformoval tzv. východní blok států, jenž byl pod plnou sovětskou kontrolou. Svět vstoupil do etapy geopolitického soupeření studené války. V létě 1950 vypukla válka v Koreji, kde se poprvé ve větším měřítku střetli sovětští a američtí letci. Jednalo se také o první konflikt, v němž hrály prim moderní proudové letouny, jež udělaly za pár let od konce druhé světové války obrovský výkonnostní skok. Další horkou oblastí se už koncem čtyřicátých let stal Blízký východ, kde nedávno vznikl nový stát Izrael. Jeho letectvo se brzy vypracovalo v mimořádně účinnou bojovou sílu. I jinde po světě propukaly menší lokální konflikty, ve kterých letectvo hrálo významnou roli. V šedesátých letech nastupovala generace nadzvukových letounů vyzbrojených řízenými střelami – právě tyto stroje se pak střetávaly v dlouhém a krvavém konfliktu ve Vietnamu. Rušno bylo ale i na hranici východního a západního bloku v Evropě. Na linii dotyku obou režimů se nacházelo i socialistické Československo, ostatně naši letci se několikrát dostali do střetu jak s americkými letouny, tak i s různými civilními narušiteli.
Druhá polovina 20. století sice nepřinesla nový globální konflikt, vojenské letectvo ale v tomto období zaznamenalo bezprecedentní rozvoj. Nová kniha předního odbnorníka na leteckou válku Marka Brzkovského vám dá nahlédnout do pestré historie dnes již legendárních strojů, pilotů a leteckých technik.
Stíhací letectvo hrálo i v Pacifiku důležitou roli. Boje se zde ale dost lišily od těch, které probíhaly na jiných frontách. Japonci jako první pochopili, že v nedozírných prostorách Pacifiku dokáží své jednotky podporovat jen z palub letadlových lodí a zaměřili se na budování námořního letectva. Během prvních měsíců proto vítězili a britské i americké letectvo utrpělo řadu ponižujících porážek. Teprve ve druhé polovině roku 1942 postup zastavila série bitev letadlových lodí. Americké letectvo se naopak rozrůstalo neuvěřitelnou rychlostí. Japonci se sice bránili s odvahou, často přerůstající ve fanatismus, proti takové přesile však nemohli obstát.
Pojem stíhací eso se zrodil už za první světové války a byl jím označován
letec, který ve vzdušném boji dokázal sestřelit nejméně pět nepřátelských
letadel. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul a snad každý
stíhací pilot se toužil jím stát. Od množství sestřelů se totiž odvíjelo i
udělování vyznamenání, povýšení, respekt spolubojovníků a mnohdy i finanční
odměna. Za Druhé světové války se toto označení hojně používalo a kult
stíhacích es pěstovaly prakticky všechny státy, účastnící se tohoto konfliktu.
U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových
akcí a tato poměrně malá skupina pilotů dosáhla většiny sestřelů, kterých
jejich jednotka získala. Velká esa se také často stávala veliteli jednotek a
mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Všichni se samozřejmě snažili
sestřelit co nejvíce nepřátel a stát se tím nejlepším. Osudy sedmi mužů,
popsané v této knize jsou často dost rozdílné. Bojovali totiž v různých fázích
světového konfliktu, na různých letounech a na různých frontách druhé světové
války. Někteří se dožili jejího konce, jiní boj se smrtí prohráli a zahynuli
za řízením své stíhačky.
Letecká válka nad západní frontou trvala téměř šest let. Pro stíhače představovala vůbec nejtěžší bojiště, na němž operovaly ty nejmodernější stroje. Létalo se zde většinou ve velkých výškách a početných formacích. Nepřekvapí proto, že Luftwaffe při hodnocení úspěchů nutných pro udělení nejvyšších vyznamenání posuzovala jeden sestřel na západě jako ekvivalent tří vítězství získaných na východě. Seznamte se s poutavou mozaikou legendárních strojů, leteckých es a taktik boje.
Stíhací letectvo představovalo naprostou elitu už tak elitní zbraně, letectva. Stejně tak tomu bylo i v Německu. Stíhači měli ovládnout nebe nad bojištěm a na začátku druhé světové války se jim to i dařilo. Piloti v kabinách Messerschmittů kralovali dlouho obloze nad západní i východní frontou. Mnozí se dočkali těch nejvyšších poct a řádů a na účtech těch nejlepších byly i stovky sestřelů. Avšak válka se vyvíjela jinak, než velení čekalo. Němečtí stíhači postupně o svou dominanci přišli, a nakonec bojovali o holé přežití.
Ačkoli byl Karel Kuttelwascher (1916–1959) za druhé světové války nejúspěšnějším českým stíhačem RAF, jeho životu se dosud věnovala jen jedna knižní monografie, původně vydaná anglicky. Tento velký dluh naší historiografie nyní splácí publikace známého českého odborníka na leteckou historii. Kniha představuje Kuttelwascherovy osudy od dětství přes službu v předválečném československém letectvu po jeho bojovou kariéru ve Francii a zejména ve Velké Británii, kde se jako specialista na noční útoky nad nepřátelskými letišti zařadil mezi největší stíhací esa. Připomenuta je i Kuttelwascherova povalečná emigrace, kterou ukončila jeho předčasná smrt v pouhých 42 letech.
Legendární stroje, esa a taktiky letecké války na východní frontě
Stíhací letectvo vždy představovalo elitu už tak elitní zbraně, jakou bezpochyby v každé armádě letectvo bylo. Jeho příslušníci tvořili svéráznou skupinu a většinou šlo o výrazné individuality. Jejich nejdůležitějším úkolem bylo vybojovat vzdušnou převahu nad bojištěm. Měli chránit vlastní vojska před nálety nepřítele a před jeho průzkumem a také doprovázet vlastní bombardéry. Ale především: Měli sestřelovat nepřátelské letouny. Už od první světové války obklopovala stíhací letce aureola novodobých rytířů nebes, což do jisté míry přetrvávalo i na začátku druhého světového konfliktu na západě. Když ale v červnu 1941 napadlo nacistické Německo Stalinův Sovětský svaz, začala válka jiného charakteru. Započal střet, v němž pro rytířství už nezbylo místo. Stíhači Luftwaffe byli svým založením hlavně lovci, kteří se snažili zlikvidovat co nejvíce nepřátelských letounů za co nejmenšího rizika. Sověti zase bojovali s odhodláním hraničícím až se sebeobětováním. Seznamte se s mozaikou legendárních strojů, leteckých es a taktik boje. Průvodcem vám bude jeden z nejerudovanějších českých autorů píšících o leteckém konfliktu na východní frontě druhé světové války.
Koncem čtyřicátých let napětí mezi západem a východem dosáhlo kritického bodu. V té situaci na Korejském poloostrově propukla válka, která mohla lehce přejít v celosvětový konflikt. Ze začátku to ale vypadalo na jednoduché vítězství Severní Koreje, podporované Sovětským Svazem. Nakonec ale válka trvala tři roky a skončila patem. Po celou dobu hrálo v konfliktu důležitou roli americké letectvo. To představovalo ohromující bojovou sílu. Disponovalo flotilou těžkých čtyřmotorových bombardérů, které dokázaly doslova vymazávat města v hlubokém týlu nepřítele. Jejich doprovod zajišťovaly stíhačky s dlouhým doletem a u jednotek už sloužily i první stíhačky poháněné proudovým motorem. Pro noční stíhání pak existovalo několik typů, nesoucích kvalitní radiolokátory pro nalezení nepřítele skrývajícího se v temnotách. Přímou podporu pozemních útvarů pak zajišťovaly stíhací bombardéry. Ty pročesávaly nepřátelský týl i frontu a tam pomocí pum, napalmu a neřízených raket ničily všechny dostupné pozemní cíle. Na moři pak Američané naprosto dominovali. Měli mohutnou flotilu letadlových lodí, které mohly doplout prakticky na jakékoliv místo na zemi a napadnout je pomocí bombardérů startujících z jejich palub. V oblasti nedaleko hranic s Čínou po celou dobu trvání konfliktu existovala oblast působení sovětských stíhaček. Říkalo se jí Alej MiGů a právě zde probíhala většina leteckých soubojů.
