Marek Brzkovský Boeken

Stíhací esa Luftwaffe, jako Erich Hartmann a Gerhard Barkhorn, s neuvěřitelnými počty sestřelů vzbuzovala po válce nedůvěru, často považována za propagandu. V pozdějších letech, s výzkumem leteckých bojů, se však ukázalo, že většina německých záznamů je reálná. Jedním z významných pilotů byl Johannes Steinhoff, který bojoval od začátku války až do jara 1945. Začínal jako noční stíhač a účastnil se mnoha klíčových operací, včetně bitvy o Anglii a operace Barbarossa. Jeho úspěchy zahrnovaly 150 vzdušných vítězství, přičemž byl dvanáctkrát sestřelen a absolvoval 993 bojových letů. Steinhoffova kariéra ilustruje historii Luftwaffe od jejích počátků až po úpadek na konci války. Válku přežil a později publikoval své vzpomínky a poskytoval rozhovory historikům, čímž zanechal cenné svědectví. Ačkoli nebyl fanatickým nacistou a nesouhlasil s Hitlerem a Göringem, bojoval za Třetí říši více než pět let. Čtenáři ocení jeho osobní statečnost a schopnosti jako pilota a velitele, který se postavil za své muže v těžkých situacích. Přesto je důležité mít na paměti, jaký režim zastupoval a jaké by byly důsledky jeho vítězství pro Evropu.

Letci, kteří si zaslouží naše uznání. Během 1. světové války se zrodil pojem „stíhací eso“. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Do konce války tento sice neoficiální, o to však cennější titul získalo pět pilotů, které můžeme označit za Čechy: Otto Jindra, Jindřich Kostrba, Augustin Novák, Josef Novák a také František (Franz) Slanina. Zkušení autoři Marek a Norbert Brzkovští se rozhodli vzdát těmto mužům hold, který jim české prostředí dluží – byli skvělými letci, ovšem bojovali na „špatné straně“.

Stíhací letectvo hrálo i v Pacifiku důležitou roli. Boje se zde ale dost lišily od těch, které probíhaly na jiných frontách. Japonci jako první pochopili, že v nedozírných prostorách Pacifiku dokáží své jednotky podporovat jen z palub letadlových lodí a zaměřili se na budování námořního letectva. Během prvních měsíců proto vítězili a britské i americké letectvo utrpělo řadu ponižujících porážek. Teprve ve druhé polovině roku 1942 postup zastavila série bitev letadlových lodí. Americké letectvo se naopak rozrůstalo neuvěřitelnou rychlostí. Japonci se sice bránili s odvahou, často přerůstající ve fanatismus, proti takové přesile však nemohli obstát.

Na jaře 1941 stála Velká Británie proti Hitlerově Německu sama, zatímco Spojené státy byly neutrální. Britské RAF se vzpamatovávalo z bitvy o Británii a začalo přecházet do ofenzívy. V květnu se poprvé za Kanál vydala squadrona Hurricanů s kresbou boxujícího amerického orla. Letci, kteří připluli ze Spojených států a vstoupili do RAF, vytvořili 71. squadronu, jejíž osudy jsou v knize zachyceny. Na podzim 1942 se 71. squadrona stala součástí americké 8. Air Force a byla přeznačena na 334. Fighter Squadron. Zapojila se do bombardovací ofenzívy proti fašistickému Německu a dosáhla skvělých výsledků, včetně mnoha slavných stíhacích es. Jednotka bojovala až do konce Druhé světové války, přičemž přispěla více než dvěma sty sestřely. Konec války však neznamenal konec jejího nasazení. Po začátku studené války byla znovuaktivována a během konfliktu na Korejském poloostrově se opět zapojila do bojů, včetně slavných soubojů nad Alejí MiGů. Kniha sleduje osudy příslušníků jednotky až do uzavření příměří v červenci 1953, přičemž 334. FIS nesla slavný znak – boxujícího orla.

O zapojení českých a slovenských letců do bojů první a druhé světové války už toho bylo napsáno mnoho. Nesrovnatelně méně je zmapována jejich účast ve střetech vedených nad územím Československa, zejména v dobách označovaných za mírové. Nápravu přináší výpravná obrazová publikace dvou českých specialistů na dějiny vojenského letectví. Všeobecně není příliš známo, že naši piloti na československém nebi poprvé bojovali už na jaře 1919 během konfliktu s Maďarskem a že na stejné hranici bylo velmi rušno také v letech 1938 a 1939. K pozapomenutým kapitolám patří i Četnické letecké hlídky, které měly od roku 1935 na starosti ochranu svrchovanosti československého vzdušného prostoru. Samostatná kapitola pojednává o bojích na Slovensku a během Ostravské operace v posledních dvou letech druhé světové války. Největší prostor je ovšem věnován období let 1948 až 1989, kdy hranice Československa představovaly linii dotyku dvou nepřátelských mocenských bloků. Naše letectvo a útvary protivzdušné obrany tak byly zapojeny do nevyhlášené války, během které si českoslovenští stíhači připsali na konto několik sestřelů jak vojenských, tak civilních strojů…

Letecká válka nad západní frontou trvala téměř šest let. Pro stíhače představovala vůbec nejtěžší bojiště, na němž operovaly ty nejmodernější stroje. Létalo se zde většinou ve velkých výškách a početných formacích. Nepřekvapí proto, že Luftwaffe při hodnocení úspěchů nutných pro udělení nejvyšších vyznamenání posuzovala jeden sestřel na západě jako ekvivalent tří vítězství získaných na východě. Seznamte se s poutavou mozaikou legendárních strojů, leteckých es a taktik boje.

Ačkoli byl Karel Kuttelwascher (1916–1959) za druhé světové války nejúspěšnějším českým stíhačem RAF, jeho životu se dosud věnovala jen jedna knižní monografie, původně vydaná anglicky. Tento velký dluh naší historiografie nyní splácí publikace známého českého odborníka na leteckou historii. Kniha představuje Kuttelwascherovy osudy od dětství přes službu v předválečném československém letectvu po jeho bojovou kariéru ve Francii a zejména ve Velké Británii, kde se jako specialista na noční útoky nad nepřátelskými letišti zařadil mezi největší stíhací esa. Připomenuta je i Kuttelwascherova povalečná emigrace, kterou ukončila jeho předčasná smrt v pouhých 42 letech.

Osudy osmi spojených stíhačů 2. světové války. Pojem stíhací eso se zrodil ve Francii v létě roku 1915. Tehdejší noviny jím začaly označovat letce, kteří dokázali sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Tento neoficiální, zato však velmi ceněný titul se hojně využíval za druhé světové války, kdy kult stíhacích es pěstovaly obě strany konfliktu. To už ale byly časy osamělých lovců s vlající bílou šálou definitivně pryč. Souboje probíhaly na mnohem větší vzdálenost, při vyšších rychlostech a hlavně ve větších formacích. Válka se tak stávala daleko anonymnější. O výsledku boje přesto stále rozhodovala odvaha a pilotní umění muže za řídicí pákou. Esa se rovněž stávala tučným soustem pro tehdejší válečnou propagandu. Jejich význam byl totiž mimořádný. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí a většina sestřelů byla připsána na jejich konta. Často se také stávali veliteli a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Osudy osmi pilotů, které zachycuje tato kniha, jsou často dost rozdílné. Bojovali v různých letech a na různých frontách druhé světové války. Všichni však svým nemalým dílem přispěli k porážce fašismu v tomto dosud nejstrašnějším konfliktu v historii lidstva.

Koncem čtyřicátých let napětí mezi západem a východem dosáhlo kritického bodu. V té situaci na Korejském poloostrově propukla válka, která mohla lehce přejít v celosvětový konflikt. Ze začátku to ale vypadalo na jednoduché vítězství Severní Koreje, podporované Sovětským Svazem. Nakonec ale válka trvala tři roky a skončila patem. Po celou dobu hrálo v konfliktu důležitou roli americké letectvo. To představovalo ohromující bojovou sílu. Disponovalo flotilou těžkých čtyřmotorových bombardérů, které dokázaly doslova vymazávat města v hlubokém týlu nepřítele. Jejich doprovod zajišťovaly stíhačky s dlouhým doletem a u jednotek už sloužily i první stíhačky poháněné proudovým motorem. Pro noční stíhání pak existovalo několik typů, nesoucích kvalitní radiolokátory pro nalezení nepřítele skrývajícího se v temnotách. Přímou podporu pozemních útvarů pak zajišťovaly stíhací bombardéry. Ty pročesávaly nepřátelský týl i frontu a tam pomocí pum, napalmu a neřízených raket ničily všechny dostupné pozemní cíle. Na moři pak Američané naprosto dominovali. Měli mohutnou flotilu letadlových lodí, které mohly doplout prakticky na jakékoliv místo na zemi a napadnout je pomocí bombardérů startujících z jejich palub. V oblasti nedaleko hranic s Čínou po celou dobu trvání konfliktu existovala oblast působení sovětských stíhaček. Říkalo se jí Alej MiGů a právě zde probíhala většina leteckých soubojů.

Osudy šesti spojeneckých stíhacích es Druhé světové války.