Pascal Bruckner is een Franse schrijver, erkend als een van de "Nieuwe Filosofen" die in de laatste decennia van de 20e eeuw opkwamen. Een aanzienlijk deel van zijn werk onderzoekt kritisch de Franse samenleving en cultuur, waarbij hij de overheersende trends en vermeende tekortkomingen ontleedt. Bruckners schrijven onderscheidt zich door zijn scherpe intellect en provocerende inzichten, die lezers uitdagen hun perspectief te heroverwegen. Zijn essays en romans duiken in de complexe kwesties van het hedendaagse leven, met de nadruk op filosofische en ethische dimensies.
Die Anmerkung thematisiert den aktuellen Trend des Narzissmus und Opferwettbewerbs in der Gesellschaft. Sie hinterfragt, ob die jüngeren Generationen, geprägt von Angst und Empfindsamkeit, in der Lage sind, sich der chaotischen Zukunft zu stellen, während jeder seine Benachteiligung zur Schau stellt und ein Gefühl von Groll und Rache nährt.
The term 'Islamophobia' has been around since the nineteenth century, but Pascal Bruckner argues it has recently become a tool to silence criticism of Islam. This term allows its users to 'freeze' Islam, hindering necessary reform. Unlike Christianity and Judaism, which have evolved through external critique, Islam has largely avoided such scrutiny. Bruckner highlights the hypocrisy of Western defenders of Islam who, while promoting Enlightenment values, seek to silence critics of Islam while freely criticizing other religions. This dynamic is detrimental to Western democracies facing immigration and terrorism challenges. The resurgence of religion in these societies should not be confused with the endorsement of fanaticism; the right to religious freedom must coexist with freedom of expression, openness to critique, and a rejection of extremism. There are already numerous forms of racism, and inventing more is unnecessary. While all violence against Muslims must be condemned, labeling these acts as 'Islamophobic' rather than criminal ultimately harms Islam and undermines the position of Muslims.
Die Konstruktion des weißen Sündenbocks
Der Fall der Berliner Mauer hat die europäische Linke in Ratlosigkeit gestürzt. Auf dem Kampffeld der Ideen sind Fortschritt, Freiheit und Universalismus einer neuen, aus den USA importierten Triade gewichen: Geschlecht, Identität, »Rasse«. Progressive kämpften einst im Namen der Arbeiterklasse, der Dritten Welt und den Verdammten dieser Erde. Heute dominieren die Diskurse des Neofeminismus, Antirassismus und Postkolonialismus, die den weißen Mann als Feind auserkoren haben. Seine Anatomie macht ihn zum geborenen Raubtier, seine Hautfarbe zum Rassisten, seine Macht zum Ausbeuter aller »Unterdrückten«. Dieser Essay analysiert, wie die Konkurrenz der Geschlechter, der Rassen und der Communities den Klassenkampf ersetzt und die Idee einer gemeinsamen Menschheit zerstört. Wer aus dem weißen Mann den Sündenbock der »intersektionalen« Minderheiten macht, tauscht lediglich einen Rassismus durch einen anderen aus und bereitet den unheilvollen Weg in eine tribalisierte Gemeinschaft, in der sich am Horizont der Krieg aller gegen alle abzeichnet.
Islamophobie und Schuld
Der Begriff "Islamophobie" wird seit über dreißig Jahren genutzt, um kritische Äußerungen über den Islam zu unterdrücken. Er schränkt die Meinungsfreiheit im Westen ein und diskreditiert reformerische Muslime.
"A brilliant philosophical reflection on the meaning of life after 50"--Provided by publisher
Člověk čelí v moderním světě mnoha nástrahám komercionalismu. Je ovlivňován a manipulován masovými médií a reklamou. Blahobyt je hlavním cílem a smyslem života, ale ve skutečnosti vede k apatii, pohodlnictví a otupělosti. Za své konání však každý z nás nese individuální odpovědnost. Ve své knize Pokušení nevinnosti se Pascal Bruckner snaží analyzovat všudypřítomnou a neustále sílící tendenci jedince svalovat ze sebe vinu na druhé, na rodinu, na vrozené dispozice nebo třeba na politický režim. Není schopen nést osobní odpovědnost. V mezích, které mu skýtá svobodná společnost, a skutky, s nimiž si ve vztahu ke své osobnosti neví rady, projektuje na jiné konkrétní bytosti nebo abstraktní témata či jevy. Jde tedy o jistý paradox. Útěk před svobodou, po níž jedinec přirozeně touží a dožaduje se jí, avšak když jí dosáhne, neví si s ní rady. Tedy téma v postkomunistických zemích výsostně aktuální. Protože je Brucknerův text psán srozumitelným jazykem, přístupným každému čtenáři, může sloužit i k orientaci člověka v současném světě politického populismu, bezohlednosti, msty a nadřazování ekonomických zájmů nad humánními hodnotami.
""Rien de plus difficile que d'être père : héros, il écrase de sa gloire ; salaud, de son infamie ; ordinaire, de sa médiocrité." Dans ce pudique roman de formation, Pascal Bruckner raconte sa filiation personnelle et intellectuelle. C'est l'histoire d'un enfant à la santé fragile. Né après guerre dans une famille d'origine et de culture allemandes, il est envoyé dans un village d'Autriche pour soigner ses poumons. Sous la neige, il chante la gloire de Dieu et prie chaque soir le Seigneur de provoquer la mort de son père. Ce dernier, antisémite et raciste, est un mari pervers qui bat sa femme et l'humilie. Son fils unique fera tout pour devenir son contre-modèle ("je suis sa défaite"). Il sera l'élève de Jankélévitch et de Barthes, le jumeau spirituel d'Alain Finkielkraut, puis un écrivain reconnu, classé parmi les "intellectuels juifs" auxquels il s'identifie sans en être. Jusqu'au dernier jour, il accompagnera néanmoins dans son calvaire cet étranger qui lui a donné la vie et n'en finit pas de mourir. Car au-delà du mépris et de la rage coupable, ce récit bouleversant est l'aveu d'un amour impossible à renier d'un fils pour son père auquel il doit paradoxalement toute son oeuvre où le théâtre de la cruauté se retourne en compassion. Il lui dédie ce Tombeau d'effroi et de pardon."--P. [4] of cover
