Josef Strauss Volgorde van de boeken

Když už je zla příliš, vždy se najde někdo, kdo se proti němu vzbouří, kdo ho chce zastavit, nebo aspoň zmírnit.

Sourozenci, dvě dívky a jeden chlapec čelí nelehkému osudu. Stanou se svědky nekalých praktik těch, kteří si osvojili mafiánské způsoby. Jejich otec jim musí vyplácet výpalné. Vlastní malé zlatnictví. Vyhrožují mu, bijí ho. Chlapec se proti tomu postaví. Silnějším však čelit dlouho nelze. Nezbývá mu než se dát se svými sestrami na úprk.

Anotace: Život přestává být radostný. Je nudný. Tak to vidí dívka, která bydlí u matky. Nic ji nebaví, netěší. V lásce nemá štěstí. Má pocit, že na co sáhne, to pokazí. Nemá ráda nikoho ani sebe.

Touha po rychlém zbohatnutí nutí mladého muže používat násilí. Dopouští se ho na starých lidech, kterým se snaží vnutit své zboží. Chce zapadnout mezi bohaté, být jedním z nich. Nedaří se mu, jak by chtěl.

Léčitel probouzí v lidech pocit, že jim může pomoci. Snaží se. Stává se oblíbeným. Neodolá jedné nabídce. Změní mu život.

Pláč dítěte ne vždy vzbudí pozornost. Může být nemocné či zlobí. Zabývat se tím je proto zbytečné.

Mladá žena se po smrti rodičů stará o nevlastního bratra. Je mentálně postižený. V zajetí sněhu a ledu zažívá těžké chvíle. Lidská stvůra kolem ní obchází jako duch, dokud ji nepolapí do svých spárů.

Voda z kaluží chutná jinak než z vodovodu. Jídlo z popelnic je mnohdy jediná cesta, jak utišit hladový žaludek. Alkohol otupí mysl, dává zapomenout. Šaty nemají zámek, kde by se dalo bezpečně ukrýt to málo, co lze nacpat do kapes. Zbavit se nálepky bezdomovec je nemožné, pokud se z dluhů stala zeď. Vysoká tak, že ji bez pomoci nelze překonat.

Je mužem a není. Převládá v něm žena. Nemůže ji ze sebe vypudit. Chce v něm přebývat, ovládat ho. Má nad ním neuvěřitelnou moc.