František Kavka Volgorde van de boeken

Práce renomovaného a uznávaného historika se zaměřením na rod Lucemburků a osobnost Karla IV. Příběh, v němž vystupují manželky, matky, královny i císařovny, je zároveň příběhem Karla IV. jako manžela a otce, ale zároveň i vladaře. Vždyť od tohoto vladařského poslání se odvíjela volba jeho žen i osudy jeho dcer a synů. Teprve v tomto propojení získává ženský svět, který Karla IV. obklopoval, své dějinné ocenění. Jako v zrcadle se v rodinném životě Karlově i životě jeho žen a dětí odrážejí pohnuté chvíle nejen české, ale i evropské historie.

Karel IV. jako manžel a otec, ale především vladař. Právě od tohoto poslání se odvíjela i volba jeho manželek a osudy jeho dcer a synů. Teprve v tomto propojení získává ženský svět, který Karla IV. obklopoval, své dějinné ocenění. Jako v zrcadle se v rodinném životě Karlově i životě jeho žen a dětí odrážejí pohnuté chvíle nejen české, ale i evropské historie.

Kniha profesora starších českých dějin na FF UK Františka Kavky, poprvé a jedinkrát vydaná v roce 1962, je čtivým vylíčením události, která na celá staletí ovlivnila osudy českého státu. Vykládá její příčiny a přináší i portréty politiků a vojevůdců obou táborů. Zpočátku loajální rebelie proti katolickým Habsburkům přerostla ve skutečné povstání ústící v jejich svržení a volby protestanta Fridricha Falckého českým králem. Po selhání zahraniční pomoci i v důsledku řady vnitropolitických příčin povstání skončilo porážkou v bitvě na Bílé hoře 7. listopadu 1620. Záverečná kapitola podrobně vykládá důsledky této porážky po stránce hospodářské, politické, národnostní i náboženské. Český stavovský stát byl nahrazen zřízením spějícím k absolutní monarchii.

Přední český historik vzpomíná na své působení jako vysokoškolského učitele a akademického hodnostáře University Karlovy, na svou práci badatele a populizátora.

Císařská korunovace Karla IV. v Římě patří k událostem, které výrazně ovlivnily dějiny českých zemí, i když to na první pohled není zcela patrné. Sám korunovační akt byl závěrem téměř devítiletého úsilí, zakončeného dramatickou „římskou jízdou“, smysl korunovace a její význam je však v povědomí naší veřejnosti velmi mlhavý. Autor proto líčí také vznik a vývoj středověkého impéria, vysvětluje pojem Svatá říše římská a objasňuje, čím se Karel jako její císař odlišoval od svých předchůdců. Kniha koriguje některé tradiční představy a přináší nový pohled na Karla IV. nejen jako českého krále, ale především římského císaře.

Královské sňatky. Práce renomovaného historika. Příběh, v němž vystupují manželky, matky, královny i císařovny, je zároveň příběhem Karla IV. jako manžela a otce, ale zároveň i vladaře. Vždyť od tohoto vladařského poslání se odvíjela volba jeho žen i osudy jeho dcer a synů. Teprve v tomto propojení získává ženský svět, který Karla IV. obklopoval, své dějinné ocenění. Jako v zrcadle se v rodinném životě Karlově i životě jeho žen a dětí odrážejí pohnuté chvíle nejen české, ale i evropské historie.

Králem uprostřed revoluce. První objektivní portrét Zikmunda Lucemburského jako českého krále v české literatuře vychází z autorova dlouhodobého vědeckého výzkumu, jehož výsledky doposud nebyly zveřejněny. Zatímco ostatní práce věnované Zikmundovi se zabývají panovníkovou osobností v rozsahu jeho celoevropské činnosti či se jeho působení dotýkají jen v rámci dějin husitské revoluce, poprvé se zde Zikmund a jeho politika představují v celé své složitosti a komplexnosti.

Monografie Karel IV. Historie života velkého vladaře, poprvé vydaná v roce 1998, je zdařilým pokusem o komplexní zachycení života i doby Karla IV. od jeho politických počátků v severní Itálii až po jeho diplomatickou cestu do Francie na sklonku života. Kavka v ní barvitým způsobem líčí nejen Karlovu zahraniční politiku jako římského císaře, ale zároveň se věnuje i jeho způsobu vykonávání vlády a reprezentace moci v Českém království. Na půdorysu rodového vládnutí zkoumá jak Karlovy napjaté vztahy s otcem, tak jeho spoluvládu s bratrem Janem Jindřichem. Velký prostor věnuje i Karlovým snahám, jež vedly ke zvolení jeho syna Václava novým římským králem. Stranou přitom neponechává ani Karlovu literární činnost, jež byla ve své době v panovnickém prostředí zcela ojedinělá a v níž se odrážely panovníkovy pokusy představit sebe sama jako Bohem vyvoleného vladaře, jenž své zkušenosti předává prostřednictvím návodných rad svým nástupcům.