Umění a krása ve středověké estetice

Světoznámý autor Jména růže přináší ve svých esejích o umění a kráse ve středověké estetice výstižný přehled dějin estetických teorií od 6. do 15. století v kultuře latinského středověku. Eco se zaměřuje na teologické i lidové vnímání obrazů, hudby a architektury, přičemž zdůrazňuje alegorický obsah a transcendentální dosah středověkého umění, které nelze pochopit bez znalosti dobových estetických představ. Kniha není originálním výzkumem, ale systematickým shrnutím předchozích studií, přičemž čerpá z autorova pojednání o estetice Tomáše Akvinského, děl Edgara de Bruyneho a antologie D. H. Pouillona. Historie, kterou Eco sleduje, je složitá a zahrnuje jak zlomové momenty, tak období stability, přičemž středověk byl epochou, kdy autoři často opisovali jeden od druhého bez uvedení zdrojů. V této době bylo opisování jediným způsobem, jak šířit myšlenky, a obecně se věřilo, že pravdivé myšlenky patří všem. Tato historie obsahuje nečekané zvraty, které nejsou vždy tak nápadné jako karteziánské cogito. Středověcí lidé považovali originalitu za projev pýchy, přesto byli schopni projevovat důvtip a genialitu.