František Palacký a česká filosofie

Meer over het boek

Snaha hledat jakousi „filosofii" čehokoliv, čím se zabýval, mu byla nepostradatelným přirozeným požadavkem po celý život. Ať už zkoumal děje předhusitské či husitské, osudy národa v dobách minulých či jeho vyhlídky v dané situaci v mezích státu rakouského, vždy mu bylo podle jeho spontánního přesvědčení něčím samozřejmým, že jednotlivé události tvořily s jinými souvislý organický celek, v němž pak již musil být — ne v oněch jednotlivostech samých — hlubší dějinný smysl. To je patrno ze všeho, co kdy dělal, v tom se také jeho historická práce od základu liší od veškeré starší dějepisné práce v našich zemích včetně díla Dobrovského a ovšem také od pozitivistické metody práce v historiografii, později u nás převažující. A v tom je u Palackého jeden z rysů trvalé ceny. Jeho ideálem byl národ uvědomělý, vzdělaný, svobodně podstupující vážné ideové boje, jimiž by se zapsal v dějinách člověčenstva a šířil slávu českého jména po celém světě. Ne tedy českost sama o sobě je žádoucí, ale to, aby v českých zemích vzniklo něco dalekosáhlého, velkého, významného pro celé lidstvo. Ne česky mluvící člověk je ideálem, ale to, aby se česky mluvilo o vážných ideových problémech...