Píseň o Viktorce

Známá postava Babičky Boženy Němcové rozehrála autorovu fantazii tak, že básnicky ztvárnil její osobnost, osudy i city, jimiž hořelo i trpělo její srdce, a promítl do nich spisovatelčin trpký lidský a citový úděl. „Noc byla tenkrát bezmála / a Úpa byla rozvodněna. / Volal jsem do tmyjejich jména, / dvě krásná jména, zoufalá. // Té, která byla raněna / a sežehnuta bleskem krásy, / básnířky, která vplétala si / krvavé trní do jména.“ Tak jako v počátečních verších i v dalších slokách celé Písně konfrontuje básník nejednou osud nešťastné Viktorky – jak ho známe z Babičky – s osudem autorky.