Chrám divokých husí. Bambusové loutky z Ečizenu

Dvě nejznámější prózy autora Cutomu Minakamiho nás zavádějí do typicky japonského prostředí a odehrávají se ve 20. a 30. letech 20. století. První („Chrám divokých husí“, 1961) je situována do zenového buddhistického chrámu Kohóan ležícího na úpatí hory Kinugasa v severozápadnímpředměstí starobylého Kjóta. Chrám má tři obyvatele – představeného, jeho družku a mladičkého novice Džinena, který je hlavní postavou „Chrámu divokých husí“. Pod zdánlivě klidným tokem života se v tomto místě odehrává drama, které nakonec vyústí v záhadné zmizení představeného. Stejně svěží vypravěčský styl, kterým si Minakami ve své zemi získával miliony čtenářů, je charakteristický i pro „Bambusové loutky z Ečizenu“ (1963), životní a milostný příběh nadaného lidového umělce za zapadlé osady v horské oblasti prefektury Fukui.