Meer over het boek
Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz „reality“. Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní....
We hebben in totaal boeken Podzim patriarchy (2005) op voorraad.
Een boek kopen
Podzim patriarchy, Josef Forbelský, Gabriel García Márquez
- Taal
- Jaar van publicatie
- 2005
- Bindwijze
- (Hardcover),
- Staat van het boek
- Zeer goed
- Prijs
- € 6,49
Betaalmethoden
We missen je recensie hier.
- Titel
- Podzim patriarchy
- Taal
- Tsjechisch
- Uitgever
- Odeon
- Jaar van publicatie
- 2005
- Formaat
- Hardcover
- Aantal pagina's
- 208
- ISBN10
- 8020711716
- ISBN13
- 9788020711717
- Reeks
- Categorieën
- Tags
- Dood, Spaanse literatuur, Magisch realisme, Ouderdom, Hispano-Amerikaanse literatuur, Caribisch, Totalitaire Regimes, Colombiaanse literatuur, Roman over een Diktator
- Eerste editie
- 1975
- Oorspronkelijke titel
- El otoño del patriarca
- Beoordeling
- 3,9 van 5
- Aantekening
- Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz „reality“. Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní....