Bratři ze Soluně

Historický román se odehrává v Římě a líčí poslední dny věrozvěsta Konstantina- Cyrila před jeho smrtí, kdy v rozhovoru s bratrem Metodějem bilancuje svůj život. Formou rozhovoru obou bratří se čtenář může seznámit s celým jejich pohnutým životem. Zatímco starší Metoděj v mládí dělal politickou kariéru, než jej nepřízeň císaře přinutila hledat azyl v klášteře, jeho mladší bratr Konstantin se přímluvou mocného ministerského předsedy císaře Theoktista stal studentem konstantinopolské university a v útlém věku sedmnácti let písařem konstantinopolského patriarchy. Poté, co v tého funkci neuspěl, stal se profesorem na universitě a v doplomatických službách Byzance působil v Bagdádu u chalífy Mutawakila a pak u Chazarů, které se pokoušel obrátit na křesťanskou víru. Až pak jej jeho přítel z mládí patriarcha Fotios poslal na další misi na Velkou Moravu, aby se tam stal věrozvěstem a přinesl slovanskému národu na severu písmo a kázal jim bibli ve srozumitelném jazyce. Poté, co do země vpadla vojska krále Ludvíka, vydali se bratři Konstantin a Metoděj do Říma, aby tu našli pro novou konfesi podporu u papeže. A zde Konstantin onemocněl a vstoupil do kláštera pod jménem Cyril. A zde tedy bilancuje v rozhovoru s bratrem Metodějem celý svůj život. Tak se může čtenář seznámit s osudem, který dokazuje, že člověk se svatým nerodí, ale stává se jím svými činy.