Jonathan Culler is een literatuurtheoreticus die bekend staat om zijn verkenning van de structuralistische taalkunde en de impact ervan op de literatuurkritiek. Zijn werk kenmerkt zich door een diepgaande analyse van hoe taalkundige structuren ons begrip van literatuur en cultuur vormgeven. Culler duikt in de fundamentele vragen van de literatuurtheorie en de verbindingen ervan met bredere interdisciplinaire velden. Zijn benadering biedt lezers nieuwe perspectieven op de betekenis en de praktijk van literaire interpretatie.
This widely acclaimed work remains an important and vital work of literary scholarship. Covering semiotics, reader response criticism, and the value of the apostrophe, this work provides a detailed analysis of literary criticism
Culler's most famous work, Structuralist Poetics has never been out of print since first publication in 1975, selling over 20,000 copies. It introduced a new way of studying literature by attempting to create a systematic account of the structure of literary works, rather than studying the meaning of the work. Culler's new preface answers some of the criticisms levelled at his approach and details how it is still as relevant today as when it was first published.
Roland Barthes was the leading figure of French Structuralism, the theoretical movement of the 1960s which revolutionized the study of literature and culture, as well as history and psychoanalysis. But Barthes was a man who disliked orthodoxies. This book surveys Barthes' work in prose.
This work explores the role of the literary in theory, with wide-ranging analysis of key concepts and disciplinary practices.
Culler offers insights into theories about the nature of language and meaning, looks at whether literature is a form of self-expression or a method of appeal to an audience, and outlines the ideas behind deconstruction and semiotics.
Přednášky významného italského myslitele Umberta Eca o podstatě interpretace a polemické příspěvky současných filozofů k těmto textům. Z obálky knihy: Text je nástroj, vynájdený na to, aby utvoril svojho modelového čitateľa. Opakujem: tento čitateľ nie je autorom „jedinej správnej“ domnienky. Text môže rátať aj s takým modelovým čitateľom, ktorý má právo pokúsiť sa o nekonečný počet domnienok. Empirický čitateľ je len aktérom, vyslovujúcim domnienky o povahe modelového čitateľa, ktorého postuluje text. Keďže zámerom textu je v podstate vytvárať modelového čitateľa, schopného vyslovovať o ňom domnienky, vynachádzavosť modelového čitateľa spočíva v nájdení modelového, teda nie empirického, autora, ktorý v konečnom dôsledku splýva so zámerom textu. Text je teda viac než len parametrom, použitým na zhodnotenie interpretácie, je objektom, ktorý vytvára interpretácia v procese kruhového úsilia o potvrdenie svojej právoplatnosti na základe toho, čo podáva ako svoj výsledok. Nehanbím sa priznať, že tak definujem starý a stále platný „hermeneutický kruh“.
Jonathan Culler (* 1944) patří k nejvýznamnějším literárním teoretikům a jeho Krátký úvod do literární teorie (česky 2002, 2015) se těší trvalé oblibě v USA i u nás. Teorie lyriky si klade za cíl přistoupit k oblasti lyrické poezie pružně a nedogmaticky, přitom ale s vědomím bohatých vnitřních vazeb tradice básnického psaní, poslechu a čtení, které se osvědčují v autorské i čtenářské zkušenosti, a tím ustavují jednotu žánru. Oproti hermeneutické otázce po smyslu básnického textu Culler zdůrazňuje to, o co báseň jazykově usiluje a čeho svou výpovědí dosahuje: v centru zájmu se tak ocitá například oslovování, chvála a hana či rytmus a rituál. Culler využívá teoretických podnětů, jež nachází například v díle G. W. F. Hegela, T. W. Adorna či fenomenologicky zaměřené K. Hamburgerové, ale současně svou úvahu vždy odvíjí od konkrétních příkladů a dbá na to, aby kniha mohla sloužit i jako učební úvod.
Derrida und die poststrukturalistische Literaturtheorie
Předkládaný svazek tří studií amerického poststrukturalisty, představitele tzv. Yaleské školy, se zabývá různými naratologickými otázkami, dokumentuje proměny v této oblasti. Studie představují zkoumání teorie fikce, diskurs a diskursivní sílu narativu, ilustrováno na Oidipově příběhu. Autorův zájem o diskurs souvisí se současným literárněteoretickým a filozofickým uvažováním v rámci poststrukturální a postmoderní kritiky tzv. velkých vyprávění. Culler se ve svých studiích opírá o klasické přístupy narativní teorie pro analýzu textů, zkoumá vztah mezi vypravěčem a jeho posluchači, viz studie „Vševědoucnost“. V Cullerově optice je věcí autorského záměru, co a kdy čtenáři sdělí, a je tedy zavádějící vycházet z apriorního vypravěčského vědomí. Studie jsou dokladem nepředpojatého a racionálního kritického přístupu. V českém literárním prostoru je autor znám dvakrát vydaným Krátkým úvodem do teorie literatury (2002, 2015). — Svazek obsahuje též komentář a bibliografii.
Přednášky významného italského myslitele Umberta Eca o podstatě interpretace a polemické příspěvky současných filozofů k těmto textům. Z obálky knihy: Text je nástroj, vynájdený na to, aby utvoril svojho modelového čitateľa. Opakujem: tento čitateľ nie je autorom „jedinej správnej“ domnienky. Text môže rátať aj s takým modelovým čitateľom, ktorý má právo pokúsiť sa o nekonečný počet domnienok. Empirický čitateľ je len aktérom, vyslovujúcim domnienky o povahe modelového čitateľa, ktorého postuluje text. Keďže zámerom textu je v podstate vytvárať modelového čitateľa, schopného vyslovovať o ňom domnienky, vynachádzavosť modelového čitateľa spočíva v nájdení modelového, teda nie empirického, autora, ktorý v konečnom dôsledku splýva so zámerom textu. Text je teda viac než len parametrom, použitým na zhodnotenie interpretácie, je objektom, ktorý vytvára interpretácia v procese kruhového úsilia o potvrdenie svojej právoplatnosti na základe toho, čo podáva ako svoj výsledok. Nehanbím sa priznať, že tak definujem starý a stále platný „hermeneutický kruh“.
