Kyōko Nakajima Boeken

The Little House is set in the early years of the Showa era (1926-89), when Japan’s situation is becoming increasingly tense but has not yet fully immersed in a wartime footing. On the outskirts of Tokyo, near a station on a private train line, stands a modest European style house with a red, triangular shaped roof. There a woman named Taki has worked as a maidservant in the house and lived with its owners, the Hirai family. Now, near the end of her life, Taki is writing down in a notebook her nostalgic memories of the time spent living in the house. Her journal captures the refined middle-class life of the time from her gentle perspective. At the end of the novel, however, a startling final chapter is added. The chapter brings to light, after Taki’s death, a fact not described in her notebook. This suddenly transforms the world that had been viewed through the lens of a nostalgic memoir, so that a dramatic, flesh-and-blood story takes shape. Nakajima manages to combine skillful dialogue with a dazzling ending. The result is a polished, masterful work fully deserving of the Naoki Prize.

"The ten acclaimed stories in this collection are pervaded by an air of Japanese ghostliness. In beautifully crafted and deceptively light prose, Nakajima portrays men and women beset by cultural amnesia and unaware of how haunted they are - by fragmented memories of war and occupation, by fading traditions, by buildings lost to firestorms and bulldozers, by the spirits of their recent past."--Publisher's page.

Soubor vzájemně propojených příběhů starého pána Šóheie Higašiho, bývalého ředitele školy, postiženého Alzheimerovou chorobou. Postupná proměna dopadá na jeho manželku, tři dospělé dcery a vnoučata, kteří se pokoušejí vyrovnat s jeho stavem a během deseti let dennodenně řešit praktické problémy, jež testují pouta jejich vztahů. Zpočátku se snaží jeho stav zakrýt, později jej chránit a zároveň povzbuzovat. I v trapných situacích se však setkáváme s okamžiky rodinné sou- držnosti a jemného humoru. Jak se příznaky Šóheiovy demence zhoršují, jeho rostoucí dezorientace vede k novým, nečeka ným setkáním s lidmi kolem. Nakonec se sami sebe ptáme: „Co z nás bez vzpomínek dělá toho, kým jsme?“ Příběhy se odehrávají na pozadí života v současném Japonsku, kde se přežívající tradice střetávají s postojem a každodenními problémy mladé generace.