Kinematografie a město

Lokální dějiny kinematografie se v posledních dvaceti letech staly dynamickou součástí filmových studií, přičemž zájem o ně pramení z výzkumu širokého spektra primárních pramenů v rámci „nové filmové historie“. Tato lokální orientace je spojena s posuny ve společenských vědách, jako je mikrohistorie a debaty o regionalismu. Výzkum kinematografie v konkrétních kulturních, sociálních či demografických podmínkách určitého místa umožňuje klást otázky, které jsou lokálně specifické, ale také významně ovlivňují obecnou historii filmu. Studie o lokální filmové kultuře v tomto sborníku se zaměřují na konkrétní město, většinou Brno, a období do druhé světové války, kdy byla v Rakousku-Uhersku a Československu rozvinuta bohatší infrastruktura kulturních institucí a aktivit. Tyto studie sdílejí metodologické východisko konceptuálního modelu sítě, který zrovnoprávňuje filmovou produkci s distribucí a recepcí. Tento přístup umožňuje uvažovat o kinematografii v rámci širšího řetězce médií a popisovat avantgardu jako síť skupin a jednotlivců kolem lokálně zakotvených spolků či časopisů.