Horský křišťál

Podle povídky Horský křišťál je nazván i výbor povídek významného rakouského novelisty Adalberta Stiftera, rodáka z Horní Plané na Šumavě, spisovatele, malíře a pedagoga. Jeho dílo je záměrně archaizující, Stifter navazuje na klasické pojetí dobra, rozumu a krásy jako jednoty, jež je mírně modifikováno vlivem jeho přírodovědných studií, mistrovsky líčí přírodní scenérie (český čtenář pozná šumavskou krajinu ve Hvozdu a v Lesním poutníkovi, kde je pověst o Čertově stěně) a modeluje krásné lidské vztahy plné harmonie. Příroda, jednou laskavá, jindy ničící, vychovává hrdiny nadané schopností ji vnímat a vytváří a ovlivňuje mezilidské vztahy. Povídka Žula je rámcový příběh, v němž dědeček vypráví o vztahu dvou dětí, které přežily v lese epidemii moru. Ve Vesničce na pláni je takovou přírodní katastrofou sucho a v Horském křišťálu sněhová bouře. V povídkách Abdiáš, Brigita a Tři strůjci svého štěstí se autor zabývá otázkou osudu a lidské vůle ho ovládnout. Starý mládenec je malý výchovný román s typickým putováním podmanivou přírodou. Výbor otevírá romantická povídka Kondor, v níž se hrdinka pokouší vyrovnat mužům při průzkumném letu balónem. V Lesní pěšině a v Potomcích Stifter použil i autobiografické prvky. Závěrečná satirická povídka Sentzovský polibek zobrazuje rituály šlechtického života.