Justiční vražda aneb smrt Milady Horákové

Milada Horáková, narozená v Praze, vystudovala práva na Univerzitě Karlově a po promoci v roce 1926 pracovala u Pražského městského soudu. Vstoupila do Československé národně socialistické strany a po nacistické okupaci byla vězněna v Terezíně a později v Německu. Po osvobození v květnu 1945 se vrátila do Prahy, byla zvolena do parlamentu a aktivně se zapojila do politiky až do komunistického puče v únoru 1948, kdy rezignovala. I přes doporučení přátel zůstat v zemi, Horáková zůstala a pokračovala v politické činnosti. Dne 27. září 1949 byla zatčena a obviněna z vůdcovství v hnutí proti komunistickému režimu. Proces s ní a dvanácti kolegy začal 31. května 1950 jako veřejný "politický proces". Obžalovaní, včetně Horákové, se snažili bránit své ideály, přestože věděli, že si tím zhoršují šance na mírnější trest. Po osmidenním procesu byly vyneseny rozsudky: čtyři tresty smrti, čtyři doživotní vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let. Horáková byla 8. června 1950 odsouzena k trestu smrti oběšením, který byl vykonán 27. června 1950. Nové studie ukazují, že její smrt byla obzvlášť brutální. Dr. Miroslav Ivanov přiblížil příčiny a důsledky tohoto politicky motivovaného procesu na základě archivních dokumentů, čímž vytvořil otřesné svědectví o politických procesech 50. let.