Ďáblovi doktoři

Vivien Spitzová pracovala v letech 1946–1947 v Norimberku jako soudní zapisovatelka při procesu s nacistickými lékaři, které popisuje v knize s velkou autentičností. Jako nejmladší americká zapisovatelka se podílela na pořizování archivních záznamů a líčí nelidské experimenty na lidech. „V rámci této navýsost osobní výpovědi o své práci během norimberských procesů s válečnými zločinci se Vivien Spitzová zasazuje za lidská práva,“ uvedl prezident Jimmy Carter. Příběh vypráví o lidské zkaženosti a spravedlnosti, přičemž autorka, jako očitá svědkyně, popisuje mučení a vraždění prováděné ve jménu vědeckého pokroku. Kniha obsahuje soudní zápisy, které nebyly dlouho dostupné veřejnosti, a dosud nepublikované fotografie jako důkazní materiál. Spitzová sdílí své zážitky z nebezpečného, poválečného Norimberku, včetně incidentu, kdy do hotelové jídelny vhodil bombu německý záškodník. Čtenáři jsou uvedeni do soudní síně, kde zaznívá dramatická svědectví obětí pokusů, které byly podrobeny hrůzným praktikám. Tento zásadní proces vedl k vytvoření Norimberského kodexu, který stanovil pravidla pro lékařské pokusy na lidech, a kniha je významným příspěvkem k literatuře o druhé světové válce, holocaustu a lidských právech.