"Střední" Wittgenstein: cesta k fenomenologii a zase zpátky

Ludwig Wittgenstein (1889–1951) je jedním z nejvýznamnějších filosofů 20. století, jehož dílo zásadně ovlivnilo analytickou filosofii. Většina čtenářů zná raného a pozdního Wittgensteina, reprezentovaného v Logicko-filosofickém traktátu a Filosofických zkoumáních. Přechod mezi těmito obdobími byl však složitý a nejednoznačný, přičemž se blížil k různým filosofickým tradicím, zejména fenomenologii. Wittgensteinovy fragmentární a kryptické texty se vzpírají jednoduchému výkladu, což vedlo k mnoha interpretačním pracím. Dosud však neexistuje systematická výkladová monografie zaměřená na jeho dílo. Tato práce se soustředí na "střední" období, které obsahuje unikátní fenomenologické intuice, jako je úloha fenoménů formujících logickou strukturu jazyka, analýza forem barvy, prostoru a času, a role situovaného aktéra. Přechod k pozdnímu Wittgensteinovi není pouze odmítnutím traktátovské koncepce, ale složitým nahlédnutím do neúspěšného pokusu o opravu tohoto rámce pomocí fenomenologických prostředků. Normativistické myšlenky Modré a hnědé knihy a Filosofických zkoumání jsou přitom již v některých ohledech předznamenány v rukopisech jeho středního období.