Forma sleduje smysl / na okraj architektury

Soubor textů vznikal v letech 2008-2011 jako součást „třídění myšlenek" při přípravě habilitace a reflektuje profesní a osobní předěl mezi lety 2010-2012. Tento přechod zahrnoval změnu z projekční praxe obohacené o výlety do dějin umění a historie k vyváženějšímu přístupu, kde se výuka a výzkum stávají rovnocennými činnostmi. Ačkoli mnoho kanceláří usiluje o tento přístup, vnímám ho jako privilegium, které je dostupné jen některým. Architektura, jako každá tvůrčí disciplína, nemůže výzkum opomíjet; je jeho nedílnou součástí. Studium situací a problémů, získávání informací a aplikace znalostí jsou přirozenou součástí tvůrčí práce, stejně jako neustálé tříbení individuálních a týmových postojů. Eseje, které jsou předloženy, nemají ambici tvořit koherentní architektonickou teorii, ale představují postřehy praktikujícího architekta o dění kolem návrhu. Stavění domů a péče o prostředí je fascinující činnost, zasahující do mnoha oblastí lidského vědění a konání. Tyto oblasti často představují obtížně slučitelné světy, které se však na úrovni fyzického prostoru vzájemně ovlivňují.