Hořce má rád

Meer over het boek

Sbírku tvoří čtvrt stovky básní, vytvořených převážně v letech 1995–1996. Autor se v nich zamýšlí nad dobou (Podstata, Vlk doby, Ze života člověka), nad místem svým a své generace v ní (Vitální směs, Žárovka, Kosmonautí stavy), nad svými současníky – romantiky (O něm) i napravenými vyznavači bigbítu (Milda), samozřejmě píše také o lásce (Kdybys byla, Neznalost, Kočičí aj.) a nevyhýbá se ani textům příležitostným (Blahopřání k výročí svatby). Ve své tvorbě jednoznačně spoléhá na rým, který ho hodně inspiruje k originalitě. Jedinou nerýmovanou výjimkou je Bezrýmovka aneb moje nejkrásnější ráno.