Čarodějnické procesy na Jesenicku

Čarodějnické procesy na Jesenicku v 17. století byly tak rozsáhlé, že jsou považovány za největší masový hon na čarodějnice v Slezsku, překračující známější případy na Losinsku a Šumpersku. Autorka čerpá z dobových písemných pramenů z českých a polských archivů a poprvé je představuje českým čtenářům. Zmiňuje výjimečný případ Barbory Schmiedové z roku 1622, obviněné svým mužem z čarování, otravy a žhářství, což vedlo k vyšetřování a pronásledování desítek lidí. Další kapitola se věnuje silné vlně procesů, kdy byla postavena pec na čarodějnice kvůli velkému počtu popravovaných. Příběh z roku 1651 popisuje udání šesti lidí z údajné účasti na sabatu, což vedlo k soudnímu řízení s použitím tortury a následnému rozšíření procesů, při nichž desítky lidí skončily na popravištích. Třicetiletá válka, pustošení oblasti, epidemie a hladomor přispěly k hledání obětního beránka – čarodějnic. Když pronásledování dosáhlo kritického bodu, vzbouřilo se měšťanstvo a vrchnost, což vedlo k zastavení honu biskupem z královské rodiny.