Lov začíná očima

Memoárový text výtvarníka Aleše Lamra pokrývá období od druhé světové války po současnost, prolínající soukromý život a vzpomínky na výtvarné umění. Lamr popisuje poválečná léta v Litovli, kde v dědečkově keramické dílně získal první výtvarné zkušenosti. Vzpomíná na setkání s historiky umění a kolegy z Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, s nimiž vystavoval. Kniha zachycuje okolnosti jeho individuálních projektů, jako jsou nástěnné malby v pracovně prezidenta Václava Havla na Pražském hradě. Lamrův sklon k výtvarnému umění je v jeho rodině přítomný jako stigmatum. Autor vstoupil na scénu české malby v první polovině šedesátých let po přestěhování z Brna do Prahy a ukončení střední umělecké školy. I když nezávislé umění tehdy nemělo oficiální podporu, Lamr se začal profilovat a položil základy svého díla, které postupně rozvíjel i v období normalizace, kdy omezeně vystavoval. Jeho návštěva Spojených států amerických byla pro něj zlomovým bodem. Lamr nebyl prorežimním umělcem, udržoval styky s disentem a výtvarníky, kteří nemohli vystavovat, což mu umožnilo poznat obě protilehlé oblasti kultury. Ve svých pamětech podává důvěryhodnou zprávu plnou paradoxů, absurdit, humoru a truchlivých zážitků.