Vlny

Román, poprvé publikovaný v roce 1931, patří k nejvýraznějším z experimentální tvorby Virginie Woolfové. Ústřední roli v něm hraje šest postav, které vedou monology: Bernard, Susan, Rhoda, Luis, Jinny a Neville. Důležitá je také sedmá osobnost – Percival, jehož hlas však nikdy nezazní. Monology postav charakterizují jejich city a povahové vlastnosti. Kniha je rozdělena do devíti krátkých částí, které detailně popisují výjevy z pobřeží a sledování vln. Woolfová proniká do nitra postav, zkoumá jejich osobnosti a vzájemné vztahy. Každá postava je jedinečná, přesto je spojuje silné pouto. Bernard, spisovatel, hledá vhodná slova pro vyjádření svých myšlenek; Luis, outsider, touží po pochopení; Neville usiluje o lásku; Jinny se zaměřuje na krásu a uznání; Susan prchá na venkov a věnuje se mateřství; a Rhoda, bojující s nejistotou, vyhledává samotu. Percival, zbožný, ale zkažený hrdina, umírá na cestě do Indie, což hluboce zasáhne ostatní postavy. I když jeho hlas v románu nezazní, jeho přítomnost je cítit v myšlenkách jeho přátel. Román je těžké zařadit do určité kategorie, neboť Woolfová mistrovsky spojuje techniku proudu vědomí s poezií psanou v próze, a bývá řazen k angloamerickému modernismu a experimentální próze.