Konec Lucemburků v Čechách

Původně říšská hrabata, později úspěšný panovnický rod pozdního středověku v Evropě, patřili k dynastiím, které se vystřídaly na českém trůnu. V prosinci 2010 uplynulo 700 let od jejich příchodu do Čech. I když éra Lucemburků trvala necelých 130 let a ne vždy měli plnou kontrolu nad královstvím, přinesla významná díla, jako je nástup gotiky, která se dnes nacházejí na seznamu památek UNESCO. Na českém trůnu se vystřídali čtyři panovníci této dynastie - Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Jejich přínos k povznesení Českého království byl různý; Jan a Zikmund trávili více času v cizině, zatímco Karel a Václav se v Praze cítili doma. Karel budoval říši s monumentálními stavbami, zatímco jeho synové nedokázali naplnit stejné ambice. Přesto Lucemburkové uskutečnili myšlenky svých přemyslovských předchůdců, jako zřízení pražského arcibiskupství a založení univerzity. Byli také spojováni s myšlenkou velké podunajské monarchie jako obrany proti osmanské expanze, kterou nakonec realizovali Habsburkové. Teprve na konci 20. a začátku 21. století se objevila pozitivnější hodnocení Jana a Zikmunda. Stopa Lucemburků v historii střední Evropy a Svaté říše římské je nezpochybnitelná.