Mor 1480–1730: epidemie v lékařských traktátech raného novověku

Mor, který se objevil ve 40. letech 14. století, zahájil dlouhé období opakujících se smrtících epidemií. Nebezpečí se dotýkalo jak bohatých obchodních center v Itálii, tak i řídkých oblastí Skandinávie. Až na počátku 18. století nemoc z Evropy zmizela tak záhadně, jak se objevila. Morová nákaza vyvolávala paniku, drastická sanitární opatření a morální sebezpytování, ale také představovala složitý lékařský problém, o němž vzniklo mnoho traktátů od vrcholného středověku do období osvícenství. Publikace zkoumá proměny názorů na mor mezi lékaři raného novověku v různých oblastech. Zaměřuje se na vývoj lékařské literatury, vliv modernity a tradice, a na učené spory mezi autory. Na základě vybraných pramenů sleduje hlavní teorie o původu moru, včetně představ o zkažení vzduchu a nakažlivosti. Dále popisuje doporučení renesančních a barokních lékařů pro ochranu před nákazou, jako jsou karantény, úniky z nakažených oblastí, diety a užívání amuletů. Poslední část se věnuje léčbě pacientů nakažených morem, zahrnující podávání léků a chirurgické metody, jako je pouštění krve či otevírání morových bubonů.