Konec (s)nové epochy

Fenomén secese je předmětem zkoumání v dějinách umění od šedesátých let dvacátého století, jak v Česku, tak v zahraničí. Existují monografie, které analyzují toto období z hlediska stylu a formy, a naznačují potřebu dalších výstav, aby se ukázalo, že secesní a symbolistní styly tvoří významný evropský sloh. Publikace Konec (s)nové epochy se zaměřuje na méně známé osobnosti, jako jsou Vojtěch Preissig, František Dvořák, Viktor Oliva a další, jejichž přínos k umění přelomu století je důležitým protipólem k dílům známějších autorů jako Alfonse Muchy. Cílem je představit nejen české umělce, ale také českoněmecké, kteří obohacují povědomí o středoevropském uměleckém prostoru svým otevřeným projevem. Vybrané ukázky pečlivě reflektují ostatní dobové směry, které formovaly fenomén secese, jako symbolismus, naturalismus a dekadenci. Tyto umělecké směry mají v současné diskusi o dějinách umění své místo a vybízejí k novým interpretacím.