Ves ve vzduchu

Román líčí dobrodružnou cestu expedice Francouze Maxe Hubera a jeho přítele, Američana Johna Corta, z Libreville ve Francouzském Kongu k řece Bahar-el-Abiad. Na zpáteční cestě narazí na neprostupný les, kde je napadeno stádem divokých slonů, které zničí jejich vybavení. Zachrání se pouze útěkem do lesa, kde objeví řeku a pozůstatky nezvěstné expedice doktora Johansena, který zkoumal opičí zvukový projev. Johansen se domníval, že opice používají slova jako „whouw“ pro potravu a „šeny“ pro nápoj, a vydal se do nitra Afriky, kde se ztratil. Max a John se rozhodnou proplout lesem na nalezeném voru, ale ten v peřejích ztroskotá, a oni se musí prodírat lesem. Jsou přepadeni hordou opic a odvlečeni do vesnice na vrcholcích stromů, kde žijí Wagddijové, kteří se podobají lidem. Jejich náčelník, profesor Johansen, se mezi nimi zbláznil a hraje na flašinet, aby testoval jejich smysl pro hudbu. Vesnice, nazývaná Ngala, je postavena na afrických sykomorách a spojena se zemí žebříkem. Zajatci se mohou pohybovat, ale nesmí odejít. Po Johansenově „koncertu vážné hudby“ a následné oslavě se jim podaří uprchnout.