Pocházeli ze znepřátelených rodů a pojila je jen letitá nenávist. Když Johnnie unesl půvabnou Elizabeth na svou tvrz, chtěl jen získat rukojmí, za nějž později vymění svého uvězněného bratra. Osud ale upředl zcela jiný plán... Elizabeth věděla, že by se ho měla spíše bát – říkalo se o něm, že pro splnění svého cíle se neštítí jakýchkoli činů, i kdyby si měl potřísnit ruce krví. Když se ale nad ni naklonil a ona pohlédla do jeho očí, necítila strach, ale něco docela jiného. Celým tělem po něm zatoužila. Zítra z nich znovu můžou být nepřátelé na život a na smrt, ale té noci si nechtěla odepřít rozkoš z jeho doteků. Johnnie ji zprvu považoval za pouhou zajatkyni, která je mu vydána na milost. Teď však před ním hrdě stojí nepokořená kráska, vlasy se jí třpytí v měsíční záři a navrhuje mu, aby společně strávili noc. Johnnie byl sám překvapen, jak silně po ní zatoužil – a nad ránem už neprahl po ničem jiném, než aby s ní mohl zůstat navždy. To by tady ale nesměl být Elizabethin otec, který je odhodlán raději prolít krev, než aby dal svou dceru největšímu nepříteli...
