Jeden z našich nejznámějších historiků a největší znalec problematiky počátků české kultury a státnosti se na základě celoživotního badatelského úsilí i znalosti všech dochovaných pramenů, ať se již jedná o církevní legendy, či nejstarší kroniky a anály, pokouší rekonstruovat počátky českého státu v 9.–10. století. Zvláštní kapitoly jsou věnovány rozboru prvních václavských a ludmilských legend, životním datům nejstarších Přemyslovců, problematice Bořivojova křtu i vraždy svatého Václava.
V právě vycházející knize Zápisník a jiné texty k dějinám jsme shromáždili všechny Třeštíkovy dasovské příspěvky od roku 2003 – mnohdy v nekrácené podobě – navíc v oddíle Dějiny pro každý den doplněné o další publicistické texty dotýkající se vzniku národa a státu. Kniha tak navazuje na předchozí úvahové práce Mysliti dějiny a Češi a dějiny v postmoderním očistci. Dále zde najdete rozhovory, které s historikem vedli redaktoři Mladé fronty Dnes (Viliam Buchert, Jan Jandourek, Luděk Navara), a také nevšední vzpomínky Třeštíkových přátel: Petra Maška, Zdeňka Petráně a Josefa Žemličky.
Inspirativní kniha Dušana Třeštíka shrnuje různorodé texty, všechny se však soustřeďují kolem tématu dějin a národa v jejich souvislostech „světových" i evropských. Kriticky se zamýšlí nad úlohou historiků v současném světě při jejich interpretaci dějin, všímá si naléhavé potřeby přiblížení minulosti při tvorbě současných idejí ve vtipných a zároveň kritických esejích a glosách o našich státních svátcích, svatém Václavovi, úloze Přemyslovského státu, Tomáše G. Masaryka, ale i současného politického dění v Česku. Nevyhýbá se ani úvahám nad rolí supervelmocí ve světě, nad teroristickými útoky v New Yorku či válce v Iráku.
Soubor esejů známého historika, jenž uvažuje o myšlenkové situaci současného světa a o úloze "nové historie" v ní. Podle autora se musíme vzdát primitivní představy, že dějiny jsou totožné s minulostí, a jsou tedy někde uloženy jako v zásadě hotové a uzavřené.
Tato publikace přibližuje osudy významných českých knížat a králů prostřednictvím zasvěceného výkladu a bohatého obrazového doprovodu. První část se zaměřuje na vznik a vývoj českého státu, zatímco druhá část představuje čtyřicet panovníků, kteří se nejvíce zapsali do českého historického povědomí. Součástí knihy jsou portréty Vladimíra Pechara, malované technikou reliéfní strukturáže, které byly úspěšně vystavovány v barokním refektáři dominikánského kláštera u sv. Jiljí v Praze. Sbírka připomíná rodový strom od postavy Čecha přes Přemysla, Mojmíra a Svatopluka až k Přemyslovcům, Janovi Lucemburskému a Karlu IV. Závěr galerie symbolizuje podobizna Jiřího z Poděbrad, považovaného za posledního ryze českého panovníka. Kromě panovníků jsou zde zmiňovány i kněžny a královny, jako Ludmila, Drahomíra či Eliška Přemyslovna. Vladimír Pechar spolupracoval s historikem Dušanem Třeštíkem na výběru portrétovaných postav a jejich charakterizaci. I když se snažil vycházet z historických podkladů, jeho obrazy nejsou striktně realistické, což může přispět k jejich výstižnosti. Životy těchto mužů a žen, jejichž příběhy jsou zachyceny, zanechaly trvalou stopu v historii českého státu.
Český stát a společnost ve 13. století
Kniha předkládá komplexní pohled na český přemyslovský stát ve 13. století. Sleduje vzestup a pán Přemysla Otakara II., zánik přemyslovského rodu po smrti Václava III. a rozvoj kolonizační aktivity spojený se vznikáním a vzestupem měst, charakteristický pro 13. století.
Publicistické texty našeho známého historika z let 1991—1998 jsou roztříděny do souborů s názvy Národ, Stát, Češi a Němci, Tradice, Pravdy, Mravnost a Křesťanství a církev.
Sborník věnovaný přemyslovskému knížeti Boleslavovi II., s jehož vládou je spojen rozmach českého státu a vznik jeho významných institucí.
Kniha je v jistém smyslu doplňkem k práci o Počátcích Přemyslovců, klade si však jiné cíle. Jde v ní o celou střední a jihovýchodní Evropu, v zásadě o široké okolí Karpatské kotliny, kde se na přelomu 8. a 9. století odehrál zásadní kulturní a společenský přelom vyznačený zejména přijetím křesťanství a vznikem prvních slovanských států. Tehdy vstoupila střední Evropa na tu cestu, která ji okolo roku 1000 již definitivně začlenila do společenství států a národů západního, latinského křesťanství. Pro vytvoření dnešní střední Evropy to byl vlastně její počátek.
Kniha se zaměřuje na střední a jihovýchodní Evropu na přelomu 8. a 9. století, kdy došlo k zásadnímu přelomu spojenému s přijetím křesťanství a vznikem prvních slovanských států. Tento historický okamžik znamenal začátek cesty střední Evropy k integraci do společenství západního, latinského křesťanství kolem roku 1000. Impulsem pro tuto změnu byl výboj Karla Velikého do Panonie v roce 791, který zničil avarský kaganát. Pro Slovany v této oblasti představovalo setkání s kulturou Franků zásadní šok. Na nově vzniklé hranici se rychle utvořilo živé sociální a kulturní společenství mezi slovanskými „barbary“ a Franky, což zásadně proměnilo slovanskou společnost během jednoho desetiletí. Klíčovými aktéry těchto změn byli mobilní a mezinárodně provázaní slovanští knížata, která byla součástí demokratické struktury svých kmenů. Pouze na Moravě a později v Chorvatsku se knížata ujala vlády, přijala křesťanství a založila státy. Slované se sami dožadovali křtu, aby se kulturně vyrovnali mocné říši, a museli si vybojovat svou nezávislost. Kniha podrobně analyzuje události od počátku avarských válek až po nástup Svatopluka na Velké Moravě, což znamenalo vítězství „slovanské“ koncepce politického uspořádání střední Evropy.
