Věra Thořová Boeken

Kniha přináší dosud nepublikované lidové písně z Prachaticka, Netolicka a Vodňanska, u všech písní je připojen kompletní notový zápis. Publikace je doplněna více než stovkou dobových černobílých fotografií a svým zaměřením, odbornou erudicí a rozsahem je zcela unikátním počinem. Kniha se věnuje rozsáhle české lidové písni na Prachaticku, Netolicku a Vodňansku, od nejstarších dochovaných zápisů až po nedávnou minulost. Oba autoři objevili v archivu Etnologického ústavu AV ČR 120 lidových písní, které jsou s kompletní notací, datem zápisu, lokalitou, jménem sběratele i zpěváka publikovány vesměs poprvé v této knize. Písně pocházejí ze sbírek Vavřince Josefa Duška, Karla Jaromíra Erbena, Čeňka Holase, Josefa Jandy, Františka Kováříka, Josefa Štefana Kubína, Jindřicha Pecky, Josefa Režného, Ferdinanda Sládka a Karla Weise. Část knihy je věnována jihočeské specialitě – konopické.

Druhý svazek komentované kritické edice Lidových písní z Prahy ve sbírce Františka Homolky zahrnuje legendy, balady a kramářskou epiku, koledy, dětské písně a říkadla. Připojená studie obsahuje kapitoly věnované kupletu, říkadlům a hudební analýze písní z Homolkovy pražské sbírky. Písňová sbírka libeňského učitele Františka Homolky (1885–1933) představuje základní pramen z oboru městského folkloru v českých zemích.Obsahuje přes tři a půl tisíce záznamů písní a říkadel z různých regionů a lokalit Čech z první třetiny 20. století, je tedy svým rozsahem a časovým rozpětím sběru srovnatelná se sbírkou Erbenovou. V letech 1904–1929 Homolka sběratelsky pokryl také oblast do té doby zcela opomíjenou – Prahu a její periferie – a zaznamenal zde tradiční repertoár ve stadiu kontaminace pololidovými a městskými folklorními prvky.

První svazek komentované kritické edice Lidových písní zahrnuje písně milostné, taneční, žertovné, vojenské a zpívaná vytrubování. Připojená studie obsahuje kapitoly věnované různým městským písňovým fenoménům a životu a sběratelskému odkazu Františka Homolky. Písňová sbírka libeňského učitele Františka Homolky (1885–1933) představuje základní pramen z oboru městského folkloru v českých zemích. Obsahuje přes tři a půl tisíce záznamů písní a říkadel z různých regionů a lokalit Čech z první třetiny 20. století, je tedy svým rozsahem a časovým rozpětím sběru srovnatelná se sbírkou Erbenovou. V letech 1904–1929 Homolka sběratelsky pokryl také oblast do té doby zcela opomíjenou – Prahu a její periferie – a zaznamenal zde tradiční repertoár ve stadiu kontaminace pololidovými a městskými folklorními prvky. V tomto období počátku 20. století byl završen proces zlidovování společenské a kramářské písně a do lidové zpěvnosti stále výrazněji zasahoval vliv dechové hudby a lidovky.