Gottfried Wilhelm Leibniz was een Duitse polyhistor en filosoof wiens invloed zich uitstrekt over wiskunde, filosofie, natuurkunde en informatica. Hij wordt beschouwd als een van de belangrijkste denkers van de 17e eeuw, die onafhankelijk van Isaac Newton de calculus ontwikkelde met een nog steeds gebruikte notatie. Leibniz' ideeën liepen vooruit op de moderne logica en analytische filosofie, waarbij zijn filosofie geworteld was in rationalisme en deductief redeneren. Hoewel zijn omvangrijke werk talrijke gebieden bestrijkt, van wiskunde tot theologie, en in het Latijn, Frans en Duits werd geschreven, is een alomvattende verzameling van zijn geschriften nog steeds niet beschikbaar.
As a facsimile reprint of a scarce antiquarian work, this book preserves the original text while acknowledging potential imperfections from its age, such as marks and notations. Its publication reflects a dedication to cultural preservation and making historical literature accessible in high-quality modern editions. This commitment ensures that important works remain available for future generations to study and appreciate.
Der Discours de Métaphysique, entstanden 1686, ist die erste systematische Darstellung der philosophischen Weltanschauung des bereits vierzigjährigen Leibniz. Die Auseinandersetzung über die Grundgedanken dieses Textes eröffnete den bedeutsamen Briefwechsel mit Arnauld, der jetzt als Band 1 der Reihe „G. W. Leibniz: Philosophischer Briefwechsel“ lieferbar ist (siehe Seite 152).
Metafyzická rozprava byla sepsána v zimě 1685–1686, kdy Leibniz sloužil již desátým rokem u hannoverského dvoru, nejprve jako knihovník a pak také jako osobní poradce lankraběte Ernsta Augusta. Podle Leibnize je spisek výsledkem dlouhodobého přemítání – a vskutku lze říci, že představuje první soustavné, co možná úplné a vposled i zakládající podání Leibnizova myšlení před monadologickou tezí. Stran vzniku spisu Leibniz sám uvádí: „Sestavil jsem před nedávnem (nacházel jsem se totiž na místě, kde jsem pár dní neměl co na práci) drobnou metafyzickou rozpravu a rád bych k ní znal mínění pana Arnaulda. Pojednávám zde totiž o otázkách milosti, Božího spolupůsobení na tvory, povahy zázraků, příčiny hříchu a původu zla, nesmrtelnosti duše, idejí, a to způsobem, jenž podle všeho nabízí nové průzory, a může tak vysvětlit velké těžkosti". Takto se nit Metafyzické rozpravy odvíjí od dokonalostí Božích, přes otázku zázraků a universálního řádu, k pojmu individuální substance a kritice základů Descartovy fyziky, aby se následně prostřednictvím teorie zobrazení navrátila zpět k Božím atributům a kulminovala v kristologickém rozjímání. Vydání zahrnuje originální francouzský text podle Akademického vydání doplněný o některé poznámky na okraj, vsuvky, přeškrtnutá či vypuštěná místa z různých fází geneze textu; původní český překlad spolu s poznámkovým aparátem pořídili Jan Makovský a Martin Škára.
Předložený výbor, který z francouzských a latinských originálů přeložil a
úvodními poznámkami opatřil Jan Palkoska, nabízí reprezentativní průřez těmi z
Leibnizových filosofických textů, které lze považovat za zásadní pro náležité
porozumění jak základům, tak i některým z ústředních motivů Leibnizova
vrcholného myšlení v oblastech logické sémantiky, metodologie, metafyziky a
přírodní filosofie. Jednotlivá témata z uvedených oblastí jsou v textech
představována (jak je pro Leibnize charakteristické) z rozličných úhlů pohledu
a s rozličně kladenými důrazy. Výbor zahrnuje ucelenější systematizující
podání, polemické a programové texty, texty týkající se logicko-sémantických a
metafyzických základů reality a myšlení i filosoficky nejpodstatnější pasáže z
Leibnizovy korespondence s jeho současníky. Nabízí i nový překlad Monadologie,
jež v současnosti platí za nejznámější Leibnizův text.
Publikace, jež vyšla k 220. výročí založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně Národní galerie v Praze, je souborem esejů představujících jakousi autobiografii Národní galerie v Praze, jejíž existence je mimo jiné založená na aktu velkorysých gest dávání a sdílení. Eseje vzdávají hold otcům zakladatelům, jednotlivým donátorům a institucím, umělcům a sběratelům, kteří galerijním sbírkám poskytli ničím nepodmíněný dar či dočasnou výpůjčku, provedli směnu nebo galerijním sbírkám – od starých mistrů přes grafiku a kresbu, umění Asie a Afriky až po umění 19. století a moderní a současné umění včetně architektury – a návštěvníkům prospěli jakýmkoli jiným způsobem. Kniha zahrnuje také texty věnované historii sběratelství a formativní roli štědrosti a velkorysosti v procesu vzniku sbírkových institucí. Komplexní obrázek dokreslují výňatky z filozofických, literárních a básnických děl, které problematiku velkorysosti zasazují do širších ideových souvislostí.
Die Bhagavadgita ist eines der heiligsten Bücher der Hindus und wohl das in Indien am meisten gelesene. Sie verdankt ihre Beliebtheit dem echten religiösen Gefühl, das in ihr lebt, der edlen Begeisterung, mit der sie ihre untereinander oft recht verschiedenartigen und deshalb jeden Leser irgendwie ansprechenden Lehren vorträgt, und nicht zuletzt auch ihrem geringen Umfang von nur 700 Strophen. Der Name bedeutet „der Gesang (gita) des Erhabenen (bhagavad)“. Der Erhabene ist der Held Krischna, eine irdische Erscheinungsform des höchsten Gottes Vischnu.
Významný německý filozof zkoumá příčiny existence zla ve světě z hlediska víry v Boha coby svrchovaně dobré bytosti.
Boha charakterizuje velikost a dobrota. Boží velikost má své kořeny ve všemohoucnosti a vševědoucnosti. Všemohoucnost zahrnuje jednak nezávislost Boha na jiných věcech, jednak závislost všech věcí na něm. Nezávislost Boha je patrná v jeho existenci a v jeho činnosti. Nezávislost v existenci spočívá v jeho nutnosti a věčnosti, rozuměj představuje jsoucno samo od sebe. V činnosti je nezávislý jednak co do přirozenosti, neboť je naprosto svobodný, a morálně, poněvadž není nikomu podřízen. Současné přírodovědecké objevy však odhalily zcela nový rozměr tělesného světa - makrokosmos i mikrokosmos. Klíčový prvek však přesto představuje pevná víra v Boží dokonalost, neboť v ní spočívá nejenom moc a moudrost, nýbrž také dobrota nejvyššího ducha, jež by měla iniciovat nápodobu Boží dobroty a spravedlnosti.
"Gottfried Wilhelm Leibniz: Neue Abhandlungen über den menschlichen Verstand" ist Leibniz' Antwort auf John Lockes Werk. Die Neuausgabe von 2017 enthält die erste deutsche Übersetzung von 1873 sowie eine Biographie des Autors. Die Struktur folgt Lockes Schrift, inklusive der Paragraphenzählung.
In den 90 Paragraphen der sogenannten Monadologie gibt Leibniz eine begriffliche Fassung und perspektivische Auslegung der Grundbegriffe seiner Metaphysik, die durch ihre Stringenz und deduktive Geschlossenheit die Position des Autors in der Philosophiegeschichte wesentlich bestimmt haben. Hier findet sich nicht nur eine ausführliche Diskussion seines „Monade“-Begriffs, sondern auch die Verbindung zur „prästabilierten Harmonie“, in der die Gesetze des Körpers und der Seele zur Übereinstimmung kommen. Die neue, zweisprachige Ausgabe ist ausführlich kommentiert.
Sprachen: Deutsch, Französisch
