Karl Popper a Thomas Kuhn jsou nejvlivnějšími filozofy vědeckého poznání, které přineslo 20. století. Popper vytvořil novou vědeckou metodologii, kritický racionalismus, podle něhož základní poslání výzkumu nespočívá v ověřování teorií, ale v jejich falzifikaci, tedy hledání konkrétních důkazů k jejich vyvrácení. Na poli společenských a politických úvah Popper aplikoval systematickou kritiku jakékoliv podoby totalitarismu. Kuhn si zase získal věhlas svou interpretací historického vývoje vědy jako posloupnosti paradigmat, z nichž každé vévodí vědeckému výzkumu po delší dobu, než ho postihne krize a je skrze vědeckou revoluci nahrazeno paradigmatem novým, tím předchozím nezměřitelným. Pojetí Poppera a Kuhna se zásadně liší a polemika mezi oběma mysliteli sehrála ve filozofii vědeckého poznání druhé poloviny minulého století zásadní roli.
Carles Ulises Moulines Boeken
26 oktober 1946
La philosophie des sciences, en tant que discipline institutionnalisée, a un peu plus d'un siècle d'existence. Ce livre retrace l'histoire de son développement et met en évidence ce qui, à chaque période, a eu des conséquences majeures sur l'évolution ultérieure de la discipline. Spécialiste ou non, le lecteur est ainsi invité à suivre l'essor de la philosophie des sciences depuis ses phases de préformation (1890-1918) et d'éclosion (1918-1935) jusqu'à sa phase modélistique (1970-2000), toujours d'actualité, en passant par ses phases classique (1935-1970) et historiciste (1960-1985).