Věra Tydlitátová Boeken

Monografie se zabývá různými aspekty, zejména však symbolickými, antropologickými a religionistickými, starověkých opevnění a bran na Předním východě, zejména v biblických textech Starého zákona. Tato studie je jedinečná nejen v rámci České republiky, ale též ve světovém kontextu, neboť se nezaměřuje primárně na archeologické či architektonické aspekty starověkých předovýchodních fortifikací, ale věnuje pozornost jejich významu jako viditelnému vyjádření přechodu mezi různými duchovními úrovněmi. Zvláštní oddíl je věnován problému kontinuity, tedy otázce, nakolik jsou myšlenkové vzorce promítnuté do struktur fortifikace aktuální i v následujících epochách, ve středověku i v novověku až po současnou dobu a umělecké projevy, v nichž se prastará symbolika obrany a přechodu objevuje sice v nové podobě, ale v archetypálním významu.

Stručné uvedení hlavních myšlenkových pozic, jak se váží k jednotlivým dějinným etapám Izraele. Přepracovaná verze samizdatového vydání, doplněná o eseje V. Tydlitátové.

Religionistická studie o významu stromů ve starozákonní době.

Monografie „Zvířata v hebrejské bibli a židovské tradici“ se zabývá zvířecím světem v klasických textech judaismu a v tradici od starověku až po současnost. Základním biblickým textem, který definuje vztah mezi člověkem a zvířaty, je v knize Genesis od Stvořitele deklarované pověření vládnout nad celým stvořením. V dlouhé historii Evropy bylo toto poslání interpretováno jako právo využívat přírodu a těžit z ní. Hebrejská bible vypráví příběhy, netvoří ucelenou doktrínu o povaze zvířat. Najdeme v ní mnoho nařízení a zákonů o rituálním používání zvířat, ale málo spekulací, přesto lze vyčíst apel na laskavé zacházení s živými tvory. Ten je ještě výraznější v traktátech Talmudu a v dalších autoritativních textech. Různé proudy současného judaismu v reakci na environmentální krizi též rozvíjejí biblickou bioetiku a přinášejí nové výklady tradičních textů. Hledání souladu mezi rituálními příkazy Tóry a etikou v 21. století je velkou výzvou a inspirací pro současný judaismus i pro křesťanské interpretace starozákonních pasáží.

Obratník Jednorožce je prozatím jedinou básnickou sbírkou autorky, která se považuje za racionální pisatelku odborné prózy, nikoliv za básnířku. Básně z Obratníku jednorožce jsou pokusem vyjádřit takové věci, které buď nelze, nebo není příjemné psát prózou, které není dobré vyslovit přímo a které se blíží výtvarnému projevu. Častým motivem je krajina, nostalgie, vzpomínky, stesk, hněv, ale také touha po cestách a odezva na zážitky z výprav, které autorka, vášnivá cestovatelka, podnikla. Objevují se i reminiscence na klasickou literaturu, na dějiny, mýty a obrazy, jde o krátké básně, výjimkou je cyklus Amida na sněhu, která je variací na jednu z hlavních židovských modliteb. Tato modlitba zvaná Amida, nebo Osmnáct požehnáni (Šmone esre) je součástí každodenní liturgie.

Monografie se zabývá židovskou starověkou koncepcí světa, kosmu a místem člověka ve světě jednak s ohledem na biblické zdroje, jednak na prameny deuterokanonické a pseudoepigrafní. Vychází ze znění Hebrejské bible, dále z literárního odkazu deuterokanonické tradice, mystické tradice pozdní antiky, zejména z Knih Henochových a z racionalismu Babylónského talmudu. Publikace představuje židovskou kosmologii v její proměnlivosti a v jejím dialogu s okolními starověkými kulturami, zaměřuje se na unikátní metodu odborné diskuse a argumentaci starověkých učenců. Pisatelé Hebrejské bible vedli polemiku s babylónskou astronomií, ale zároveň přirozeně těžili z jejího přínosu. V publikacích věnujících se biblické kosmologii obecně převládá názor, že tento babylónský model Židé respektovali po celou dobu formování kánonu, ne-li až do středověku. Ve skutečnosti byl tento archaický model židovskými intelektuály postupně korigován hlavně pod vlivem helénistické, alexandrijské vědy, která již uvažovala o realističtějším názoru na velikost, a tvar Země a na povahu nebeských těles. V době kanonizace Proroků a zvláště pak Spisů již židovští učenci znali tyto řecké koncepty a diskutovali o nich. Obrazoborecké zaujetí židovských učenců a odmítání božské povahy nebeských těles korespondovalo s materialistickými teoriemi řeckých matematiků a fyziků, elitní učenci z obou kultur odmítali mytologické výklady vzniku a povahy vesmíru.

Nejstarší epos světa Gilgameš - zrcadlí svět sumerských a babylónských duchovních tradic v oblasti starověkého Bábelu. S bezpříkladným myšlenkovým ponorem a vysoce politickým jazykem vynáší anonymní mezopotamský dramatik nejzákladnější otázky smyslu lidského života uprostřed světa mámeného údajnými božskými silami a trýzněného intrikami nenasytných vladařů. Epos osvětluje možnosti pravého pozemšťanství -- navzdory všem zlomům a katastrofám. Jeho existenciální odkaz umožňují nejen paralely v klasické kultuře řecké a indické, ale především v hebrejském světě Bible.