Tomáš Cipra Boeken

Financial and insurance calculations become more and more frequent and helpful for many users not only in their profession life but sometimes even in their personal life. Therefore a survey of formulas of ? nancial and insurance mathematics that can be applied to such calculations seems to be a suitable aid. In some cases one should use instead of the term formula more suitable terms of the type method, p- cedure or algorithm since the corresponding calculations cannot be simply summed up to a single expression, and a verbal description without introducing complicated symbols is more appropriate. The survey has the following ambitions: • The formulas should be applicable in practice: it has motivated their choice for this survey ? rst and foremost. On the other hand it is obvious that by time one puts to use in practice seemingly very abstract formulas of higher mathematics, e. g. when pricing ? nancial derivatives, evaluating ? nancial risks, applying accou- ing principles based on fair values, choosing alternative risk transfers ARL in insurance, and the like. • The formulas should be error-free (though such a goal is not achievable in full) since in the ? nancial and insurance framework one publishes sometimes in a h- tic way various untried formulas and methods that may be incorrect. Of course, the formulas are introduced here without proofs because their derivation is not the task of this survey.

Z úvodu ke knize: Termín finanční ekonometrie se dnes používá pro jakoukoli kvantitativní analýzu finančních dat jak na mikroekonomické, tak na makro ekonomické úrovni. Přitom kvantitativní analýzou se míní především statistické zpracování finančních dat (tj. klasická popisná statistická analýza, statistická identifikace, odhad a verifikace příslušného modelu, statistické testování různých finančních hypotéz a konstrukce předpovědí v rámci zkonstruovaného modelu) s využitím dostupných ekonomických informací a pak následná diskuse získaných výsleddků z hlediska jejich kompatibility s praxí a dopadu v rámci dané finanční reality (finančních trhů, finančního sektoru, burzy, banky, investiční firmy, penzijního fondu apod.). Významné je také propojení finanční ekonometrie s klasickou finanční matematikou.

Kniha si klade za cíl prezentovat různé postupy pojistné matematiky v našich podmínkách s rozlišením na oblast životního, penzijního a neživotního pojištění. V úvodních kapitolách se zabývají finanční a investiční problematikou v pojišťovnictví a zdravotním pojištěním.

Pojistná matematika vedle ekonomicko-finanční agendy a pojistného práva tvoří důležitou profesní složku současného pojišťovnictví. V jejím rámci je možné do jisté míry mluvit o dvou směrech, jejichž striktní rozlišení je však často obtížné. První směr je teoretický a představuje v podstatě tzv. teorii rizika. Jedná se o velmi zajímavou, i když určitě ne jednoduchou oblast současné teoretické matematiky, která využívá obecnou teorii pravděpodobnosti (např. markovské řetězce, bayesovskou teorii), náhodné procesy (např. Poissonův proces) aj. Druhý směr je pragmaticky zaměřen na pojistnou matematiku denní praxe, tak jak se používá v pojišťovnách, penzijních fondech a jiných (např. státních) institucích, které s pojistnou problematikou přicházejí do styku. Stejně jako v jiných vyspělých zemích je i u nás použití pojistných výpočtů vyžadováno přímo legislativou např. zavedením institutu odpovědného pojistného matematika provádějícího pravidelně pojistně-matematický audit činnosti pojišťoven (viz § 23 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví). Uplatnění pojistných výpočtů a analýz se u nás stalo normálem a vyžadovanou nutností: očekává se pokračující konjunktura životního pojištění, o nezbytnosti důchodové reformy už dnes pochybuje málokdo a v souvislosti se strmým růstem rizik v rámci neživotního pojištění se začíná s jejich alternativním přenosem např. na kapitálové trhy. Takový vývoj samozřejmě v důsledku vyvolává také stále větší nároky na pojistnou matematiku. Tato kniha si klade za cíl prezentovat různé postupy pojistné matematiky v našich podmínkách s rozlišením na oblast životního, penzijního a neživotního pojištění (úvodní kapitoly se však také zabývají finanční a investiční problematikou v pojišťovnictví a stranou rovněž nezůstává zdravotní pojištění a problematika zajištění). Výklad přitom zahrnuje jak klasické pojistné přístupy („konzervativní školu“ především z německy mluvících zemí), tak moderní postupy znamenající často radikální změny v pojetí pojišťovnictví (často z anglosaské zóny a vyznačující se obvykle masivním nasazením výpočetní techniky). I když důraz je kladen na praktickou využitelnost textu, kniha se nevyhýbá teoretickým formulacím různých pojistných problémů. Publikace je určena nejen pro pracovníky pojišťoven, penzijních fondů a státní správy, ale také pro výuku pojistné matematiky na různých typech vysokých (a případně středních) škol, kde lze odkázat na záviděníhodné tradice (pojistnou matematiku přednášel prof. Lerch na České technice v Praze již ve školním roce 1895/96 a později v období první republiky jsme patřili v tomto směru ke světové špičce). Kniha vychází podruhé v inovované podobě. První rozebrané vydání bylo přijato kladně jak praxí (především jako referenční text v pojišťovnách), tak různými školami a kvalifikačními kurzy jako základní učebnice). Vzhledem k řadě významných změn v oblasti pojišťovnictví (u nás i ve světě) však bylo nutné druhé vydání upravit a doplnit včetně aktualizace použitých numerických příkladů.

Kniha sa zaoberá matematickými základmi klasických metód životného poistenia. Snaží sa pokryť podstatnú časť obsahu aktuárskych skúšok. Všetky tvrdenia sa snaží odvodiť a dokázáť, čo by čitateľovi s primeranými matematickými základmi malo umožniť v prípade potreby tu diskutované modely upravovať alebo vyvíjať úplne nové modely poistenia. Potrebné vedomosti sú na úrovni základného kurzu klasickej matematickej analýzy a teórie pravdepodobnosti.

Tato práce je pokračováním úvah o lidském myšlení a jeho pohybech. Navazuje na Pojednání o lidském myšlení (Ekopress, 25), které je vypracováno na podkladech spekulativních vyvození o ontologickém statutu lidského myšlení a jeho pohybech při použití vědeckých metod. Snahou je taková ontologická stavba, která by svou koherencí poukazovala na to, že je možná. Mnohé úvahy v této práci jsou s předchozí úzce spjaty a snaží se o doplnění a upřesnění toho, z čeho každé filozofické uvažování musí vycházet. Naše zkoumání bude mít ve svém ohnisku operace lidského myšlení, k nimž se budeme vyjadřovat na základě rozboru nejrůznějších vžitých vzorců jakými jsou např. přísloví, nebo toho, co je považováno za kanonické texty evropské kultury. Rozbor těchto textů je velmi užitečný, neboť kanonické texty do značné míry ovlivňují nejen konkrétní hodnotové vzorce chování, ale dokonce i operace lidského myšlení. Mezi kanonické texty jsou zařazena Shakespearova dramata (pokusíme se o rozbor jeho Hamleta), Goetheho Faust, Sofoklův Oidipus. Kanonických textů je pochopitelně mnoho. Patří mezi ně např. i některé pohádkové narace, které se stále podílejí na utváření evropského kulturního prostoru, zejména z axiologického (ale mnohdy také velmi praktického) hlediska. Práce nepodává jejich výčet a také se nepokouší o jejich podrobné rozbory; chce jen naznačit, jak je lidské myšlení těmito kulturními díly (snad i memy) ovlivněno a usměrněno ve svých pohybech.

Opět přikročujeme k Pojednání o lidském myšlení. Jedinou cestou k ucelenější představě o funkčním modelu mysli je cesta testování našich dosavadních závěrů. Zároveň, domníváme se, zaplníme dosud prázdná místa, kterým jsme se vyhýbali. Jsou jimi především takové díry ve funkčním modelu mysli, jakými jsou emoce, motivace, nebo pojem vědomí a nevědomí a některé další, které neustále atakují naší mysl. Domníváme se, že když se nám podaří charakterizovat tato prázdná místa ve funkčním modelu mysli tak, že vše bude koherentní s předcházejícími domněnkami, pak model odolá testům na něj kladeným. Nejde nám tedy o testy empirické, nebo snad dokonce experimentální. Takovéto testy přináleží jako nástroj vědám. Filosofie nedisponuje těmito nástroji k obrábění myšlenek, proto jediným pro ni testujícím prostředkem je samotné lidské myšlení. K tomu se odhodláváme a vypravujeme na zkušební cestu. Celkový nárys jsme se již snažili podat v předchozích Pojednáních a nyní se vypravujeme do míst, jež jsme dosud míjeli, ne snad proto, že bychom netušili jejich obtížnost (a snad i naší teoretickou nedovybavenost), ale spíše z toho důvodu, že je bylo možné odsunout stranou a vydávat se po hlavní linii našich úvah. Ty byly a jsou námi upřednostňovány a nevyhneme se jim ani nyní. Je jimi samotné lidské myšlení a jeho pohyby.