Vlastimil Pilous Boeken

Přírodní krásy východočeského regionu v části vymezené toky Jizery a Tiché Orlice slovem i písmem.

Atlas skalních, zemních a půdních tvarů lze o značit za populárně vědeckou příručku podávající atlasovou formou soubor nejvíce hledaných poznatků o mikroformách a mezoformách reliéfů v rúzných typech hornin a v různých klimatických a geomorfologických podmínách.

Kniha se zaměřuje na historii města a přírodní poměry oblasti pod nejvyšší českou horou. Po úvodní předmluvě starosty Alana Tomáška následuje přehledné pojednání o geomorfologii, geologii, flóře a fauně regionu. Autoři těchto kapitol poskytují odborné, avšak čtivé výklady o přírodě kraje pod Sněžkou. Historická část začíná přehledem písemných památek a pokračuje statí o správě a samosprávě města, včetně detailních kapitol o jednotlivých částech – Velké Úpě I, II a III – Peci. Tato část zahrnuje dějiny města od roku 1945 do současnosti, přičemž se autoři zaměřují na obecní samosprávu, církevní správu, školství, spolkový život, mlýny, brusírny, průmysl a hornictví. Popisují také každodenní a sváteční život v minulosti a věnují se hospodaření a jednotlivým enklávám horského města. Historie po roce 1945 je podrobně zpracována. Kniha je bohatě ilustrována historickými fotografiemi, plány a archiváliemi, včetně kolorovaného plánu kostela Nejsvětější Trojice a Globicovy mapy královských lesů z roku 1668. Obsahuje také resumé v němčině a angličtině, rozsáhlý seznam pramenů a literatury a přehledné mapky městských částí.

Propojenost vývojových faktorů neživé a živé přírody pasovaly Krkonoše na snad vůbec nejdokonalejší ukázku jejich vzájemného ovlivňování v rámci celé Evropy. Trochu paradoxně ji nemohou konkurovat ani velká evropská pohoří. I když návštěvníci často vnímají neživou přírodu pouze v podobě jejich atraktivních jednotlivostí (skály, vodopády apod.), pro vývoj, bohatství a rozmanitost přírody i celkovou hodnotu území národního parku jsou mnohem význěmnější obecné reliéfové poměry. Geologicky patří Krkonoše k velmi starým pohořím, neboť jejich "předchůdce" se začal zdvihat a vrásnit z hlubokomořské pánve již v mladších starohorách (proterozoiku), před 900-600 milióny let,při kadomském vrásnění.