Alice Marxová Volgorde van de boeken

Korespondence s významným religionistou, filosofem Gerhardem (Gershomem) Scholemem začíná v době, kdy Hannah Arendtová zápasí ve francouzském exilu o holou existenci. Spojovacím článkem mezi nimi je osud Scholemova přítele Waltera Benjamina, s nímž se Arendtová seznámila v emigraci v Paříži a který jí před jejím odjezdem do USA svěřil své rukopisy. Benjaminovi se však z Evropy uniknout nepodařilo – roku 1940 spáchal sebevraždu na francouzsko-španělské hranici. V jednom z prvních dopisů informuje Scholema, který v té době žije už skoro dvě desetiletí v Palestině, o jeho tragickém osudu. Rozbíhá se tak dlouholetý dialog mezi New Yorkem a Jeruzalémem a mezi dvěma protichůdnými osobnostmi – nezávislou politickou teoretičkou Arendtovou a přesvědčeným sionistou Scholemem, profesorem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a autorem zásadního díla o židovské mystice a kabale (Major Trends in Jewish Mysticism). Asi

Kniha izraelského autora YOSSIHO KLEINA HALEVIHO je zbierkou fiktívnych listov, ktoré píše svojmu (nie až tak) fiktívnemu palestínskemu susedovi. Yossi sa na izraelsko-palestínsky konflikt pozerá nezaujatými očami s obrovským pochopením pre obidve strany. Vo svojich textoch prejavuje empatiu, vysvetľuje pôvod komplikovanej situácie a navrhuje cesty k mierovému riešeniu. Pred vznikom knihy Yossi mnohokrát navštívil svojich palestínskych susedov na Západnom brehu Jordánu aj v Gaze, rozprával sa s moslimskými duchovnými, ale aj obyčajnými ľuďmi. Na príčiny konfliktu sa pozerá z politickej, náboženskej aj historickej stránky. LISTY MÔJMU PALESTÍNSKEMU SUSEDOVI obsahuje aj rozsiahly výber z odpovedí, ktoré autorovi napísali Palestínčania a Arabi. Niektoré pochvalné, iné rozhorčené, ale všetky plné rešpektu, ktorými sa začal dialóg medzi oboma susedmi.

Profesor politologie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě Shlomo (Šlomo) Avineri (1933) je autorem monografie věnované zakladateli politického sionismu Theodoru Herzlovi. Kniha není určena jen těm, kdo se zajímají o dějiny Státu Izrael, ale všem, které zajímá historie Evropy na sklonku 19. a na počátku 20. století. Shlomo Avineri konfrontuje události tohoto období, tak jak je ve svých denících zaznamenal Theodor Herzl, tedy jeho očima, s veškerými planými nadějemi, omyly, ale i prozíravostí a smyslem pro diplomatické jednání, s vlastní analýzou tehdejšího společenského vývoje. K němu patřilo selhání demokratických institucí ve Francii a krize rakousko-uherského mocnářství a s ní související vzrůst populismu, nacionalismu a antisemitismu. Právě Herzl patřil k těm nemnohým, kteří správně vytušili, jak velké nebezpečí se v tomto směřování skrývá a jak naléhavě Židé potřebují své útočiště – vlastní stát. Avineriho styl je ke čtenáři velmi vstřícný, píše poučeně a přitom poutavě, dokáže zdůraznit dějinné paradoxy, kombinovat osobní pohled s perspektivou historického a společenského kontextu i s naší současností.