František Kutnar Boeken

Dějiny dějepisectví jsou nejen výkladem toho, jak v různých dobách z různých příčin lidé, zabývající se odborně minulostí, dějiny studovali a jak je vykládali, jak je uváděli ve vztah k přítomnosti; jsou také svědectvím, že v dějepisectví jako ve většině humanitních věd vznikají dílčí pracovní postupy i celkové koncepce, jež jsou k dispozici dalšímu bádání a mohou být kdykoliv aktualizovány. Dějiny dějepisectví jsou dokladem kontinuity lidského vědeckého myšlení, které nikdy nemůže beztrestně přetrhat tradici a začínat od počátku.

Kniha o Kosti je historická monografie o kosteckém panství, jejíž první díl vydal historik Josef Pekař vlastním nákladem roku 1910. Je patrně čtenářsky nejoblíbenějším Pekařovým dílem. Podklady pro knihu čerpal autor z archivu rodu Černínů v Jindřichově Hradci, který měl možnost zkoumat už od roku 1900. Na knize začal pracovat v roce 1908. První díl popisuje dějiny Kostecka v období od roku 1637, kdy Černínové Kost koupili, až zhruba do poloviny 19. století. Druhý díl se věnuje podrobně ekonomickým vztahům společnosti 17. – 19. století a jejich konkrétního odrazu na Kostecku. 360 stran + 44 stran křídových příloh a mapa.

Dílo historika Františka Kutnara, věnované vzniku moderního národního vědomí a obrozeneckého nacionalismu, se ke svým čtenářům dostává více než 50 let po svém vzniku. Obsahem knihy je podrobný rozbor českého myšlenkového světa druhé poloviny 18. století, v němž autor, na rozdíl od většiny českých historiků, spatřuje klíčové období tzv. českého národního obrození.... celý text

Knížka poutavě vypráví o pronikání neznámé zámořské plodiny do Evropy a Čech i o tom, jak se v průběhu staletí stala tato vzácná zahradnická rostlina obecně prospěšnou zemědělskou plodinou. Líčí vývoj bramborářství u nás, jeho úspěchy a potíže, zmiňuje se o významu brambor v kapitalistickém hospodářství i o nových cestách pěstování v socialistickém zemědělství.

Dějiny dějepisectví jsou nejen výkladem toho, jak v různých dobách z různých příčin lidé, zabývající se odborně minulostí, dějiny studovali a jak je vykládali, jak je uváděli ve vztah k přítomnosti; jsou také svědectvím, že v dějepisectví jako ve většině humanitních věd vznikají dílčí pracovní postupy i celkové koncepce, jež jsou k dispozici dalšímu bádání a mohou být kdykoliv aktualizovány. Dějiny dějepisectví jsou dokladem kontinuity lidského vědeckého myšlení, které nikdy nemůže beztrestně přetrhat tradici a začínat od počátku. 3., doplněné vydání