Hana Hrzalová Boeken

Závěrečný díl volné historické trilogie z doby poděbradské kreslí přesvědčivý obraz složitého zápasu sociálního, ideologického a politického za vlády českého krále Jiřího z Poděbrad a uzavírá vzrušené osudy královského hejtmana Marka z Týnce, známého čtenářům z předchozích dílů trilogie.

Studie je postavena na kontrastu representantky "předbřeznového" ženství M.D. Rettigové, a bojovnice, nové ženy B. Němcové. Fučík ovšem nesrovnává dva lit. talenty, nýbrž dva typy, představitelky dvou období vývoje čes. literatury i celé čes. společnosti. Uzavírá: "Božena Němcová neníjen sladká, okouzlená duše, jen spanilá žena se srdcem bez konce toužícím a s nepochopitelně krutým osudem; také nejen trpitelka, hodná pozdní a nepotřebné lítosti; ale i duše odvážná, žena nová s krásným, nejlidštějším srdcem buřiče a osudem bojovníka."

Krátce po květnu 1945 se přestěhují dva čeští lidé, tkadlec a volák ze dvora, do opuštěné horské chaty, zakládají si tam se svými rodinami nový život.

Autor sáhl pro námět až do 15. století, do nejisté a rozporné doby, kdy po rozbití husitského hnutí začíná Jiřík z Poděbrad usilovat o sjednocení Českého království, o vytvoření pevného státního útvaru. Zachycuje první počátky Poděbradova státnického díla, vykresluje "husitskéhokrále" jako cílevědomého a uvážlivého diplomata, avšak hlavní pozornost popřává dvojici zamilovaných lidí z jeho dvora: kupeckému synku Markovi z Týnce a dceři významného českého šlechtice Anděle Smiřické, jejichž vztah i osud jako by zrcadlily rozpory a tíži tehdejší doby.

Ústřední postavou románu je synek venkovského zedníka Stanislav Chrpa, který prožívá dětství ještě za Rakousko-Uherska, od mládí těžce pracuje nejprve jako volák a koňák a později jako dělník v rudném dole. Na životních osudech tohoto hrdiny ukazuje autor, jak venkovští lidé rostli kuvědomění a jak v nich postupně zrálo poznání nespravedlnosti společenského řádu, který svou prací pomáhali udržovat. Líčením Chrpova životního příběhu vytváří však B. Říha zároveň obraz poměrů na českém venkově od zhroucení rakousko-uherské monarchie až po tragické události roku 1938.

Dějovým půdorysem tohoto románu je vnější svět nově narozeného dítěte, vedle něhož si vypravěčka uvědomuje své vlastní mládí a ve volném sledu jednotlivých příběhů v nejrůznějších časových rovinách podává zároveň obraz života chudé holčičky z pražské kolonie, obklopenéchudými příbuznými, navíc pak vzpomínající na ještě ubožejší své předky. Jako základní akord prochází celým románem umění spojovat nízké se vznešeným, dobývat poezii ze scén a okamžiků, jež povrchnímu pohledu připadají šedivé a všední; toto sbližování kontrastů dává dílu neopakovatelnou příchuť. Přitom autorka, která má pravý vypravěčský temperament, vychází z českého národního naturelu i z domácí literární tradice a nepotlačuje ani zvláštnosti ženského pohledu na svět. Už dávno se v naší literatuře neozval takový přirozený hlas, v pravém slova smyslu lidový, evokující život chudiny a kolize jejího společenského vzestupu.

Povídková kniha, kterou napsal autor po své cestě po Sibiři. V třech povídkách, samostatných a zároveň propojených osudy několika hrdinů, vypráví o lidech, kteří žijí v dalekých severních krajích. Některé sem přiválo povolání, tak jako poněkuď lehkovážného inženýra Burova, jemuž zážitek s bílým hřebcem, obětavě bránicím své klisny a hříbata proti vlkům, neodvratně přnesl rozpad manželství. Jiní jsou rodově, ba přímo pokrevně spjati s tamější tajgou, jako třeba studentka Galja, jež se při práci na meteorologické stanici připravuje k univerzitním zkouškám a po bolestné milostní prohře sní svůj dívčí sen o plné, hluboké lásce. A další přilnuli k severu láskou tvůrců nového života - například inženýr Grišin, jenž spojil svůj osud se stavbou obrovské hydroelektrárny a našel zde i ten nejsilnější vztah, jaký se může vytvořit mezi mužem a ženou.

Stárnoucí pražský specialista přijme po rozchodu se ženou, která zůstala v zahraničí, místo obvodního lékaře ve venkovském zdravotním středisku, kde chce opět najít duševní klid a rovnováhu. Hledá ji v atmosféře dětství, v kraji, který je v jeho vzpomínkách spjat s vůní říjnovýchohníčků a pečených brambor. Zprvu naráží na nedůvěru, nepochopení i pomluvy místních obyvatel. Jeho odborné znalosti, chápání lidských hodnot i slabostí a moudrý klid však jeho okolí přesvědčí, že je nejen dobrý lékař, ale i člověk. Lidé k němu najdou cestu a on sám získá novou náplň života.

Román s psychologickými prvky se odvíjí ve venkovském prostředí východního Slovenska na začátku padesátých let. Do rodné vsi se po výkonu vojenské služby vrací citově zklamaný mladý muž. Jeho cesta k vnitřní vyrovnanosti jejitřena i veřejnými událostmi, když krátce po jeho návratu dochází k založení družstva a hrdina se ocitá uprostřed svárů a utrží i nejeden šrám v šarvátkách rozdělené vesnice. Druhé vydání. Cena knihy v čase vydání: 28.- Kčs.

Puls - poezie / umění / literatura / společnost, svazek 1

Výbor ze statí, článků a referátů, věnovaných literatuře a dramatu, zachycuje mnohostrannost Hostinského působení jak v oblasti teoretické, tak i v denní kritické praxi. Zachycuje vědecky zaměřené studie i popularizující přednášky a referáty určené širšímu okruhu čtenářů. Tomutopoměrně různorodému materiálu odpovídá také vnitřní členění. Výbor uspořádali Dalibor Holub, Hana Hrzalová a Ludmila Lantová. Doslov napsala Hana Hrzalová. 1. vydání.

Poštmistr Znamínko, čtyřicetiletý starý mládenec, je samotář, podivín, nebo alespoň člověk nekonvenční, netuctový, s originálními názory a chováním. Bohumil Říha sám jej označil za čechovovskou postavu a učinil tak z přesvědčení a oprávněně: Znamínko je tak trochu smolař, je i statečný, i bojácný; autor jej představuje v paradoxních situacích, s humorem i s nadsázkou, ironicky i v mírné parodii.

Historický román, který navazuje na knihu Přede mnou poklekni, líčí další osudy hlavního hrdiny, Marka z Týnce,který se po šestiletém věznění na náchodském zámku vrací do služeb Jiřího z Poděbrad. Autor na vnitřním zrání této postavy přibližuje atmosféru v naší zemi v druhé polovině 15. století, kdy český národ čeká na volbu krále jako na záštitu pořádku, klidu a míru. 22-109-79

Fučíkův odkaz "tvoří jeden z nejryzejších a stále inspirujících zdrojů naší socialistické přítomnosti". V drobném medailónu se autorka snaží postihnout nedílnou jednotu Fučíkovy osobnosti a jeho mnohotvárného díla. Představuje Fučíka (1903-1943) jako literárního kritika a historika,rozebírá jeho činnost novinářskou a všímá si jeho reportáží, vytěžených z návštěv Sovětského svazu. Samostatná kapitola je věnována světově proslulé Reportáži psané na oprátce a jejímu místu v naší literatuře. 1. vydání.

Monografie o národním umělci Bohumilu Říhovi, k níž spisovatel napsal úvodní slovo, ukazuje genezi tvůrcova díla v kontextu současného společenského dění a ukazuje ho jako významnou osobnost literárního světa.

Psychologický román ze současné vesnice zachycuje na osudech družstevníků proces sjednocování jednotných zemědělských družstev. Jde o poutavý obraz lidských dramat, krizí i nezdolného úsilí vyrovnat se s vlastními problémy a zejména překonat přežívající tendence tradiční vesnice.

Jeden z najpozoruhodnejších literárnych dokumentov z druhej svetovej vojny napísala dvaadvacetročná komunistka v cele smrti ženského väzenia vo Vratislavi pred popravou v roku 1943. Nie je len obrazom posledných dní jej života, ale aj výrazom hĺbky myslenia, cítenia a presvedčenia. Bilancuje v ňom svoj život, zamýšľa sa nad vzťahom k rodičom, priateľom a kamarátom, rekapituluje aj históriu svojej jedinej lásky, s ktorou sa ešte pred vojnou rozišla.