Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď!
- 661bladzijden
- 24 uur lezen
Založení a prvních pět let umělecké tvorby Mahenova nedivadla Husa na provázku (Divadla na provázku) 1967-1972: dokumenty - memoáry - studie.







Založení a prvních pět let umělecké tvorby Mahenova nedivadla Husa na provázku (Divadla na provázku) 1967-1972: dokumenty - memoáry - studie.
Rozsáhlá monografie se zabývá dramatickou tvorbou Ludvíka Kundery, přičemž přihlíží jak k problémům souvisejícím s jeho tematizací, tak k problematice v něm uplatněných tvárných postupů a k jeho celkové významové výstavbě vůbec. V úvodní biografické kapitole autor podrobně mapuje Kunderův život a kompletní dílo, zahrnující vedle spisovatelské tvorby i činnost výtvarnou a dramaturgickou. Jádro knihy tvoří podrobné analýzy Kunderova dramatického díla, rozdělené do dvou hlavních kapitol: Hry ve způsobu básní a Hry o lidech v proměnách času, které se člení ještě na další tematické podkapitoly (např. Hry o generaci s olovem na rukách, Satiry na „totalitní“ politický režim padesátých let, Hry o hledání smyslu lidského bytí, Člověk v každé situaci: kdykoli člověk ad.). Srba neustále zdůrazňuje Kunderovu společenskou angažovanost, svébytné zobrazovací postupy a v našich poměrech ojedinělý typ poetického dramatu, na jehož nové vývojové možnosti se snaží zároveň poukázat.
Rozhlasové rozhovory Olgy Jeřábkové s předním českým teatrologem, dramaturgem a pedagogem o smyslu divadla obecně a jeho podobách zejména v Brně druhé poloviny dvacátého století konkrétně. O divadle jako poznávací metodě, epickém divadle Bertolda Brechta, barokních hrách i inscenaci Komedie o umučení, E. F. Burianovi, Divadle Husa na provázku, JAMU a Masarykově univerzitě a smyslu studia divadelní historie pro vývoj divadla současného. Doplněno glosami Miloše Štědroně, Andrey Jochmanové a Veroniky Valentové o osobnosti B. S., bibliografií a jmenným rejstříkem.
Soubor přednášek a studií věnovaný "aktuálním otázkám metodologie výzkumu divadelní tvorby" přináší dlouho postrádanou a také nesmírně cennou a autentickou zprávu o stavu teatrologického bádání, stejně jako výzvu k zamyšlení nad jejími současnými možnostmi či plněním výzkumných úkolů teatrologie. Autor, přední český divadelní vědec, který se podílel a stále podílí na vytváření obrazu o stavu dějin i teorie divadla, představuje v jednotlivých kapitolách své, praktickou činností podložené, úvahy o možném směřování divadelní historie, četné polemiky i vzorové statě reprezentující alespoň částečně obsáhlý okruh jeho působnosti.
Monografie je završením autorovy dlouholeté badatelské práce v oblasti českého divadla první poloviny XX. století. Bořivoj Srba navázal na knihu O nové divadlo – Nástup nových vývojových tendencí v českém divadelnictví v letech 1939–1945 (Praha 1988), v níž ve formě několika problémových studií podal obraz zejména inscenační tvorby tří vůdčích osobností divadelní avantgardy a aktivit mladé nastupující generace. V knize Prozření Genesiovo podává nyní úhrnný, syntetický obraz vývoje všech pražských činoherních divadel v pomnichovském období a letech druhé světové války. I tento jeho nový spis dokládá a znovu potvrzuje Srbovu hlubokou fundovanost v oblasti vědeckého výzkumu historie i teorie divadla. Jednotlivá zjištění jsou výsledkem nejen důkladného studia pramenů a literatury, ale i autorovy schopnosti vidět divadlo v širších kontextech kulturních i společensko-politických. Čtenář se díky této publikaci může seznámit s řadou objevných poznatků o českém divadle minulých dob, svým materiálem i způsobem, jímž Srba problematiku nahlíží, však jeho práce skýtá i četné impulsy pro dnešní divadelní tvorbu.