Text Josefa Hlaváčka vznikl již v roce 2003 na žádost manželky malíře Zdeňka Sýkory Lenky Sýkorové. Vzpomínky nejen na slavného výtvarníka vychází jako první svazek edice, v níž budou představeny vzpomínky významných osobností výtvarné scény na dění posledních desetiletí.
Práce předního českého uměleckého historika, specialisty na domácí uměleckou scénu 60. let 20. století, která se na příkladech tvorby těch nejzajímavějších a nejpřínosnějších uměleckých individualit zabývá interpretací uměleckých děl. V samostatných kapitolách se setkáváme s výtvarnými umělci, převážně malíři a sochaři – Karlem Malichem, Magdalenou Jetelovou, Jiřím Kolářem a Bělou Kolářovou, Stanislavem Kolíbalem, Milanem Grygarem, Karlem Neprašem, Čestmírem Kafkou a Vladimírem Novákem. Autor si zároveň pokládá otázky po smyslu umění, tak, jak si je kladli už mnozí před ním, přibližuje nám názory některých svých předchůdců i souputníků a polemizuje s nimi.
Monografie Magdaleny Jetelové je první publikací, která shrnuje dosavadní dílo této světově uznávané umělkyně, české rodačky (narozena roku 1946 v Semilech, vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, rok se školila na Accademia di Belle Arti di Brera v Miláně), působící od roku 1985 v Německu (kromě volné tvorby i jako dlouholetá profesorka Akademie der Bildende Künste v Mnichově a Staatliche Kunstakademie v Düsseldorfu).
Dvojjazyčná česko-anglická práce s odbornými texty několika autorů; jednotlivé sochařčiny projekty přibližuje Jana Tichá (monumentální dřevěné sochy, velkoformátové kresby, prostorové instalace, fotografické zvětšeniny, laserové projekce i další zcela výjimečné tvůrčí počiny, které sochařka velkoryse vytváří na mnoha místech po celém světě - Německo, Rakousko, Francie, Itálie, Španělsko, Irsko, Dánsko, Japonsko, Jižní Korea, USA, Austrálie). Texty v publikaci průběžně provází bohatý obrazový materiál. Grafická úprava Milan Jaroš.
Ivan Kafka studoval Střední odbornou školu výtvarnou v Praze, následně absolvoval rok praxe uměleckého kováře v Jihlavě, byl meteorologem. Od r. 1975 se zabývá projekty, instalacemi a realizacemi pro volnou krajinu, prostor a město.
Jan Koblasa, narozený v roce 1932 v Táboře, patří mezi významné osobnosti evropského sochařství 2. poloviny 20. století. Jeho expresivně symbolická a avantgardní tvorba se rozvíjí během studií na pražské AVU (1952-58). Spolu s mladými nespokojenci zakládá "Klub" (1957, skupina Šmidrové), který reaguje na absurditu doby neodadaistickou recesí. Zaujat hudbou, expresionismem a existenciální filozofií, se snaží ve svých sochách a obrazech vyjádřit svůj životní pocit. Stává se vůdčí osobností mladé generace a významným představitelem nekonformního umění. Účastní se jak neoficiálních, tak prestižních výstav československého moderního umění doma i v zahraničí. Po okupaci Československa v srpnu 1968 se nachází v Itálii a rozhodne se nevrátit. Získává azyl v severním Německu a v roce 1969 zakládá obor volné plastiky na Muthesius Fachhochschule v Kielu, kde působí jako profesor až do roku 1998. Žije v Hamburku, kde jeho dílo nachází pozitivní ohlas. Koblasa si udržuje nekonvenční zobrazení člověka a jeho osudu, s důrazem na archetypové a mytické prvky. Do dnešního dne uspořádal kolem sta samostatných výstav a získal řadu ocenění, jehož díla vlastní významné světové sbírky. Jeho monografie vychází v české a německé mutaci.