Autorka čerpá svůj námět z osidlování našeho pohraničí po květnu r. 1945, tentokráte z osidlování vesnice na severu Čech v Krušných horách. Autorka se zahleděla do nového života přistěhovalců a do jejich rozběhu k budovatelské práci, ale vykreslila jejich příběhy za války i v dřívější minulosti. Snažila se tak odhalit příčiny postoje svých postav k odchodu Němců i k ostatnímu dění.
Vzpomínky novináře Václava Běhounka (1902–1980) čekaly na vydání dlouhých čtyřicet let. Rodák z Loun se vrací do dob dětství i studií na Univerzitě Karlově v Praze. Zapojil se do práce studentských spolků a získával ostruhy novinářské. Politicky mu byla nejbližší sociálnědemokratická strana, spolupracoval s pozoruhodnou skupinouintelektuálů kolem Dělnické akademie. Běhounkovy paměti přinášejí cenné svědectví o rusofilství mezi levicovými kulturními pracovníky, jež bylo vystaveno nelehkým konfrontacím s realitou v Sovětském svazu. V roce 1936 byl Běhounek, vynikající znalec ruské literatury, obviněn z trockismu, když v připravené bibliografii ponechal jména sovětských autorů, kteří byli Stalinem zavrženi. Po okupaci Československa se zapojil do činnosti Petičního výboru Věrni zůstaneme a spolupracoval na tvorbě jeho programu. V říjnu 1942 byl zatčen, zbylá válečná léta prožil v nacistických věznicích a koncentračních táborech. Běhounkovy paměti jsou významnou výpovědí o měnící se atmosféře v novinářské obci po roce 1945. Jeho jméno je spojeno s Burianovou Kulturní politikou, likvidovanou v roce 1949, a především s deníkem Práce, kde dlouho vedl kulturní rubriku, udržující si na tehdejší dobu výbornou úroveň. Václav Běhounek zachytil ve svých pamětech zajímavé postřehy o umělcích, kteří byli jeho přáteli, například o Vítězslavu Nezvalovi, Jaroslavu Seifertovi, Františku Halasovi, A. M. Píšovi či K. J. Benešovi. Ediční přípravy vzpomínek se s úspěchem ujal Martin Kučera.
V této knize najdete pohromadě Paulíkův román Utonulá, dvě povídky Přepadení pošty a Čekaje na smrt, dále experimentálně pojaté črty a zápisky vydané pod názvem Sentimentální cesty. Ty se skládají z jeho zážitků a cest po velké části Evropy, Turecka a Alžírska. A do vězeňské literatury se stačil Jaroslav Jan Paulík zapsat svými zápisky z káznice z května 1945, které nazval Grande aventure (Velké dobrodružství) a které zakončují tento výběr z jeho díla.
Životopis a dílo největšího ruského básníka A. S. Puškina, tvůrce moderního rus. verše. Autor si všímá básníkových předchůdců a vzorů, stručně pojednává o jeho životě, o jeho revoluční i osobní lyrice, pohádkách, básnických povídkách a eposech. Zvláštní kapitolu věnuje Evženu Oněginovi, románu ve verších, dramatům, umělecké a historické próze. Závěrem hodnotí P. jako zakladatele novodobé rus. lit., všímá si studia a ohlasů P. života a díla a Puškinova vlivu na čes. lit. a překladů P. děl do češtiny.
Tři novely K.J. Beneše jsou spjaty společným ideovým zaměřením: varují před německým fašismem a militarismem. Novela "Jejich pravá tvář" se odehrává v Německu v době po první světové válce a zachycuje revanšistické ovzduší této doby, zejména na postavách vdovy po vilémovském generálu a její snachy. V novele "Past", odměněné čestným uznáním Svazu protifašistických bojovníků a známé ze stejnojmenného filmového zpracování, vylíčil autor boj illegální komunistické skupiny s nástrahami gestapa. Ústředním motivem nov. "Čtyři dny" je přerod vraha Jezbery, v němž se pod vlivem uvědomělých politických vězňů probudí lidské city.