Hervé Bazin was een Franse schrijver wiens bekendste romans semi-autobiografische thema's van tienerrebellie en disfunctionele gezinnen behandelden. Zijn werk kenmerkt zich door een diep inzicht in de psychologie van personages en een realistische weergave van menselijke relaties. Bazin ving meesterlijk de complexiteit van familiebanden en generatieconflicten, waardoor hij erkenning kreeg voor zijn scherpe kijk op de menselijke natuur. Zijn schrijven wordt gekenmerkt door een sterk sociaal kritisch gevoel en een empathische weergave van de worstelingen van zijn personages.
Román o vědci, který při hledání "smrtícího viru" - dokonalé biologické zbraně - nechtěně rozpoutá hrůznou epidemii, je apokalyptickou vizí budoucnosti lidstva, jež touha po sebepoznání dovede až na práh sebezbožnění a sebezničení.
Výbuch sopky na zastrčenom ostrove v Antlantiku sa v autorovej predstave spojí s možným výbuchom atómovej bomby niekde na svete a autor filozofuje, akoby zareagovalo ľudstvo na túto nečakanú skutočnosť. Tristo obyvateľov malého ostrovčeka evakuujú do materskej krajiny, do Anglicka, kde sa stretávajú s modernou civilizáciou, jej nespornými prednosťami a chybami, ktoré ako nováčikovia presne postrehnú. Čo dáva táto civilizácia ľuďom, ktorí v nej žijú? Sú v tejto vyspelej krajine šťastní? Konfrontácia dvoch svetov, zaostalého so svojskou morálkou a vyspelého, plného konvencií, honby za ziskom nevychádza v prospech kapitalistického sveta. Ostrovania najmä starší, ktorým všetko padá do lona, nie sú v Anglicku šťastní, túžia po návrate do svojej chudoby, do drsnej prírody, kde sa treba boriť so životom, ale preto sa im aj sladí žiť, poznajú cenu života.
Román je preniknutý láskou syna k nevlastnému otcovi, ktorý mu bol opravdivým otcom. Lebo "otcom nie je ten, koho uvádza zákon, ale koho uznal za svojho otca syn". Nie povinnosť diktovaná zákonom, lež zákon diktovaný srdcom.
Příběh mladé dívky, Constance, která navzdory svému ochrnutí a sobectví okolí neztrácí vůli k životu.
V atmosféře chátrajícího venkovského sídla uprostřed velké zahrady se odvíjí děj, v němž jsou přítomny láska i smrt, okouzlení i vystřízlivění, smutek i naděje. Děj se odehrává v rodině rozvedené matky, která svým novým sňatkem s bezohledným a bezzásadovým člověkem přivede rodinu až na okraj propasti. Vypravěčkou je mladší dcera, která se po maminčině smrti jen těžko vyprošťuje z nepřirozeného svazku, kterým ji její nevlastní otec spoutal.
Jean Rezeau a beau être maintenant éloigné de sa mère, la terrible Folcoche, sa tyrannie le poursuit.Des années de haine ne l’ont pas préparé à l’amour et il faudra qu’il fasse son apprentissage. A travers différentes expériences, Jean s’y appliquera et, peu à peu, il découvrira le bonheur.La cruauté de l’analyse, le cynisme émouvant du héros et l’acidité du style font du roman d’Hervé Bazin un des meilleurs réquisitoires contre un certain type d’oppression familiale.
Vipère au poing, c'est le combat impitoyable livré par Jean Rezeau dit Brasse-Bouillon, et ses frères, à leur mère, une femme odieuse qu'ils ont surnommée Folcoche. Cri de haine et de révolte, ce roman, largement autobiographique, le premier d'Hervé Bazin, lui apporta la célébrité et le classa d'emblée parmi les écrivains les plus lus du XXe siècle.
" La Fouve ", depuis un demi-siècle, c'est une maison de femmes où Isa, âgée de dix-huit ans, a toujours vécu heureuse et libre. Le remariage de sa mère va provoquer bien des drames. Dans ce roman amer et puissant, Hervé Bazin loue le courage féminin et décrit avec une grande poésie le charme de la vie à la campagne.
