Nico Rost Volgorde van de boeken

Dieses Tagebuch aus dem KZ Dachau, in höchster Lebensgefahr auf eingerissene Zettel und alte Fiebertabellen gekritzelt, konfrontiert den hohen Geist der deutschen Kultur mit ihren schlimmsten Verfehlungen. Nico Rost, gefangen in der Hölle des Konzentrationslagers, findet Kraft und Hoffnung un der deutschen Literatur: Goethe wird für ihn zum Zeugen und Gewährsmann für eine Welt außerhalb des Lagers, die es wieder herzustellen gilt.

Deníkové zápisky autora, bývalého vězně v Dachau. Zachycují diskuse, které měli zajatí intelektuálové různých národností, "muži, v každé situaci setrvávající na právu myslit. Uprostřed hromad mrtvol postižených skvrnitým tyfem pokračují ve svém studiu, pokračují zpaměti a z tajnězískaného materiálu i za bombardování, i tehdy, když salvy z pušek vyřizují tucty zajatých sovět. vojáků. Rost nazývá protijed, který je ochraňuje před smrtí, vitaminem L a B(literatura a budoucnost). Lhostejno, zda je to Goethe nebo Herder, Augustinovo vyznání, životopis Františka z Assisi, Novalis nebo Lessing, Stendhal nebo Renan. V těchto vězeňských barácích, v diskusích tváří v tvář smrti se ukazuje, jak mnoho každý z nich přispěl k výstavbě lidství." (Podle A. Seghersové)